Průvodce psychologií osobnosti a sociální psychologií 1

Předmět psychologie je u Aristotela širší než pojem vědomí, kryje s předmětem dnešní biologie, každý projev života i růst je vlastně projevem duševna. Člověka chápe jako jednotu přírodního těla a duše.Základní stupeň duše – vegetativní (vyživovací, související s růstem a rozmnožováním) - připisuje i rostlinám. Zvířatům, která se liší od rostlin schopností pohybu a vnímání, citlivosti, přidává duši senzitivní (animální).Třetí složka duše, rozumová, přistupuje k oběma nižším jen u člověka. Největší místo v Aristotelově psychologii zabírá analýza smyslového vnímání, představových obrazů a myšlení.Aristoteles bývá označován za předchůdce vědecké psychologie, která se začala rozvíjet o více než dva tisíce let později.

Řecká medicína

Na hlubším poznání člověka se v antice podíleli i lékaři. Medicína se v Řecku vyvinula ve vážený stav, dědičně spjatý s rodem, lékařské znalosti empiricky získané, se předávaly z otce na syna, vznikala místa, kde se soustřeďovala výuka medicíny a dosahovala pozoruhodné úrovně. V obecném povědomí je dodnes nejproslulejší řecký lékař, někdy pokládaný za zakladatele lékařské školy, HIPPOKRATES (460- 370 př.n.l.), který však byl do medicíny zasvěcen svým otcem. Hippokrates se stal autorem části lékařských spisů, které jako celek nesou jeho jméno, i když některé části spisů jako např. “O starší medicíně”, zachycují dřívější lékařské zkušenosti, představují velký kulturní dokument. Hippokrates i jeho předchůdce Alkmaion, objevili funkce nervového systému a vztahů poranění mozku (pozorováním zraněných bojovníků) a poruch duševních funkcí. Jeho spisy obsahují i první ucelenou teorii čtyř temperamentových typů člověka.

O několik set let později poslední slavný řecký lékař a filozof GALENOS (130 - 201 n.l.), zpracoval konečný starověký názor na člověka, v ucelenou soustavu, která byla lékařskou autoritou po celý středověk a ustoupila až pod tlakem nových objevů fyziologie. Rozlišuje např. na základě empirie mozek jako orgán duše, do kterého vedou senzitivní nervy a vycházejí motorické nervy, které jsou prostředníkem volních pohybů, což odpovídá poznatkům moderní fyziologie! Řecké vědě byla blízká myšlenka, o zvláštním významu rovnováhy, správného poměru jednotlivých kvalit v organizmu, zvláště při výkladu nemocí, protože jen rovnováha znamená zdraví.

Galenos rozpracoval i učení hippokratovské školy o temperamentu, což značí správném poměru. Duševní jevy, afekty, vlastnosti i poruchy a zvláštnosti byly vysvětlovány jako důsledek určitého poměru jednotlivých materiálních složek ve směsi. Ke čtyřem původním kvalitám teplo, studeno, sucho, vlhko jsou přiřazovány čtyři tělesné šťávy, které mají podobné vlastnosti jako tyto materie: