Průvodce psychologií osobnosti a sociální psychologií 1

Máte-li někdy “špatné svědomí”, se kterým v duchu smlouváte, když neuděláte, co jste měli nebo naopak uděláte, co jste neměli, smlouváte se svým Superego.

Podle Freuda všechny naše činy mají svoji příčinu, ale často pramenící spíše z nevědomých motivů, které ohrožovaly naše ego, vyvolávaly úzkost a proto jsme je už dříve sami před sebou ukryli do nevědomí. Hledáme pak pro své činy vědomé, rozumné důvody a vlastně sami sebe obelháváme.

Ego - obranné mechanismy

Aby se naše Ego, chránilo před přáními, které vyvolávají úzkost, používá obranné mechanismy, které působí na nevědomé úrovni. Mezi nejčastější patří vytěsnění, sublimace, regrese, fixace, identifikace a racionalizace.

Vytěsnění

Je to útěk od nepřijatelných myšlenek a přání, ve Freudově teorii většinou sexuálních obsahů, vysvětluje je např. na složité dynamice Oidipova komplexu, kdy malý chlapec vytěsní erotické city k matce, protože má nejasnou úzkost z otcova trestu, zakouší strach, které se zbaví identifikací ztotožněním s otcem.

Sublimace

Je velmi účinný proces, kdy je energie uvolněná sexuálním přáním převedená do jiné, často tvořivé, umělecké činnosti, které si společnost cení. Z nenaplněné lásky vzniklo mnoho básní, písní či obrazů.

Racionalizace

Některé naše činy mají příčiny ukryty v nevědomí, ale sami pro sebe si je vysvětlujeme společensky přijatelnými a vhodnými motivy.

Regrese a fixace

Když ohrožení na určitém vývojovém stadiu příliš zesílí, má ego tendenci regredovat - vrátit se, k nižšímu stadiu, které bylo méně stresové. Známé je, že se někteří lidé uklidňují nadměrným jídlem, když se dostanou do silného tlaku, přejídání se jim pomáhá zbavit se úzkosti. Regrese je dočasná, ale každý jedinec má svoje typické způsoby uklidňování, ke kterým se vrací. Vrací se aspoň v chování do věku, kdy se cítil nejbezpečněji, do věku na který je fixován.

Přes řadu sporných momentů, zvláště přeceňování sexuálního pudu, přinesla psychoanalýza nový pohled na osobnost jako na dynamický, v průběhu života se vyvíjející celek se složkou nevědomou, unikající kontrole jedince a přesto se podílející na chování a prožívání.

Alfréd Adler ( 1870-1937)

Byl zakladatelem druhé vídeňské psychologické školy, za základní význam v životě člověka považoval usilování o moc a o společenské postavení. I v jeho teorie se tedy odráží vlastní životní zkušenosti a vlastní hodnoty.

Individuální psychologie

Hlavním předpokladem Adlerovy teorie je pocit méněcennosti, (nikoliv pudy jako v psychoanalýze), který pramení v dětství, z přirozené fyziologické slabosti dětského těla. Celý vývoj jedince je usilováním o překonání méněcennosti, získání sociální převahy, nadřazenosti nad ostatními, usilováním o moc.