Průvodce psychologií osobnosti a sociální psychologií 1

4. Metody psychologie

Psychologie, tak jako každá věda sbírá, studuje, vysvětluje a zobecňuje získané poznatky, vytváří z nich soustavy a odvozuje obecnější zákonitosti. Způsob, jakým se sbírají a studují základní poznatky se odlišuje podle předmětů vědy. Jejich zpracování probíhá jednak logickými postupy a také statistickým zpracováním dat.

Ve vědě se většinou za objektivní, vědecké považuje to, co je pravdivé, ale má to podstatný háček, objektivnost, je relativní.

Pro psychologii má význam objektivní, pokud:„Jde o souhlasnou výpověď na sobě nezávislých pozorovatelů o určitém objektu pozorování, přičemž souhlas nemusí být absolutní, ale musí být nenáhodný a to, co bylo pozorováno, musí být ověřitelné za týchž podmínek pozorování.“

(Nakonečný, 1995, str.65)

Většina psychologických metod sbírající fakta je určitým druhem pozorování.

4.1 Pozorování

Soustředěné sledování okolí, doprovázené útlumem vlastní aktivity, orientačně - pátrací reflex, patří mezi nejzákladnější metody získávání informací o okolí u lidí i u zvířat. Sledování něčeho zajímavého pozorným zrakem až do záklonu hlavičky, můžete spatřit už u 3 - 6 týdenních miminek.

V rozvinuté podobě patří psychologické pozorování k základní psychologické metodě. Je chápáno jako plánovité pozorné vnímání určitého objektu, provázené snahou získat o něm co nejpřesnější a nejrozsáhlejší poznání.

Rozlišujeme většinou dva základní typy pozorování.

INTROSPEKCE – pozorování vlastního prožívání, motivů, vlastních psychických procesů. Introspekce byla dlouhou dobu považována za nejdůležitější metodu psychologie, tak ale začala být její vědecká hodnota zpochybňována a zvláště s rozvojem behaviorismu, se zájem vědy přesouval na metodu pozorování chování.

S návratem zájmu psychologie nejen o chování člověka, ale i o jeho prožívání, sebehodnocení a možnosti seberozvíjení a hledání smyslu existence, se vrací i využívání pozorování vnitřního prožívání jedince.

EXTROSPEKCE – záměrné, pozorné vnímání chování druhých osob a následné nebo i souběžné, zaznamenávání údajů o vnímaných skutečnostech.

Pozorování chování může být zdokonalováno užitím různých technik, které usnadní i pozdější analýzu dat (fotodokumentace, videozáznamy, magnetofonové záznamy).

Využívá se i možnosti skrytého pozorování, jednocestná zrcadla v případech, kdy by přítomnost pozorovatele příliš ovlivnila situaci, (např. reakce dítěte na novou hračku v přítomnosti matky a bez přítomnosti matky).

Při přímém pozorování je pozorovatel účastníkem pozorovaného jevu- skupinové řešení pracovního problému, psychoterapeut v rodinné terapii, (tam se doporučuje účast dvou terapeutů, jeden se účastní aktivně rozhovoru, druhý spíše pozoruje komunikace).