Průvodce psychologií osobnosti a sociální psychologií 1

Většina dotazníků používá v úvodu identifikační otázky, umožňující sociální identifikaci dotazovaného (věk, pohlaví, úroveň vzdělání, rodinný vztah), které jsou potřebné pro další zpracování dotazníků. V případech individuálního vyšetření např. v poradenství- je možné výsledky dotazovaného porovnat s průměrnými výsledky jemu odpovídající sociální skupiny.

Při větších populačních vzorcích složí tyto údaje k rozdělení do výzkumných skupin event. se podle nich sestavují kontrolní skupiny.

Některé dotazníky obsahují otázky kontrolní, které zjišťují, jak dalece spolehlivě dotazovaný odpovídá a zda je možno za spolehlivé posuzovat i výzkumné odpovědi.

Dotazníky se odlišují s způsobem odpovědí na otázky. Odpovědi na uzavřené otázky vyžadují volbu : 1. dvou krajních možností ANO-NE.

2. dvou krajních možností se střední nerozhodnou

3. mezi několika odstupňovanými odpověďmi mezi krajním souhlasem a krajním nesouhlasem ( téměř nikdy, spíše ne, spíše ano, téměř vždy)

Dotazníky, které jsou vydávány pro potřeby psychologických pracovišť, jsou doplněny příručkami, obsahujícími popis správného zadávání dotazníku, tak aby bylo možno použít pro srovnání výsledků jednotlivců tabulek s populačními normami. Většinou obsahuje i statistickou část, kde je popsáno, na jakém populačním vzorku, byly získány základní data, pro jakou populaci je možné tedy vydané normy použít a jaká je validita a reliabilita testu.

Zvláštními případy dotazníků jsou příležitostné dotazníky, ankety, hodnotící škály.

Hlavní nevýhodou dotazníků z hlediska klinického psychologa je nedostatečný osobní kontakt s posuzovaným a ztráta informací neverbálních. Proto v poradenství je použití dotazníků i při skupinových vyšetřeních (např. při volbě dalšího studia, kdy se dotazníkové metody zadávají celým třídám najednou) většinou doplňováno dalšími metodami včetně rozhovoru s posuzovaným.

4.5 Psychologické testy

Představují celý soubor metod, zjišťujících úroveň jednotlivých schopností a jejich vzájemný poměr u zkoumané osoby, rysy osobnosti, vztahy v rodinách, poruchy osobnosti, poruchy učení, testy a metody zachycující problémy skrývané nebo i skryté v nevědomí.

Snad nejznámější testy schopností jsou testy měřící obecnou inteligenci, paměť, pozornost nebo testové baterie měřící jednotlivé složky slovní a názorové inteligence. Většina lidí zná termín IQ - inteligenční kvocient, ale mnoho lidí předpokládá, že se jedná o stálou hodnotu jako třeba výška postavy nebo barva očí. Napomáhá tomu skutečnost, že psychologické testy jsou před zavedením do praxe prověřovány, (validita, zda měří co mají) i reliabilita (zda opakovaně měří u téhož jedince shodné výsledky), jsou zpracovávány populační normy. Přesto klinické zkušenosti ukazují, že jakýkoliv i sebelépe sestavený test inteligence, může změřit jen výkon jedince v té době, kdy test vypracovává, neměří motivaci jedince, míru jeho aktuálního stresu ani nevypovídá nic o tom, jak tentýž jedinec uspěje v odlišných úkolech. Měří jen a pouze, jak se mu povedl teď vypracovat tento konkrétní test. Proto psychologické testy mají používat jen psychologové s úplným vzděláním, kteří dovedou posoudit, co všechno ovlivnilo výsledky jednotlivých testů, jak je interpretovat (k čemu je dobré vědět, co se zjistilo), co to znamená pro jedince a co dalšího je třeba vyšetřit nebo zařídit.