Průvodce psychologií osobnosti a sociální psychologií 1

Pozorování můžeme dále dělit ještě podle dalších hledisek.

1. Podle zaměřenosti:

- organizační pozorování – bez zaměření, které používá každý člověk k zachycení běžného okruhu jevů,

- zaměřené pozorování – zacílené na jednotlivý aspekt (prvek) chování.

2. Podle délky pozorování:

- krátkodobé – často jednorázové,

- dlouhodobé systematické pozorování.

3. Podle situace:

- v přirozených situacích,

- v uměle navozených situacích.

5. Podle počtu pozorovaných jedinců:

- individuální pozorování,

- skupinové pozorování.

Rozvoj technických prostředků, především videotechniky, nám v této technice přinesl řadu výhod, ale i určité zápory.

Velikým kladem je mnohem lepší možnost zachycení a zpracování jednotlivých dat. Také zde odpadá rušivý faktor pozorovatele, který by byl osobně přítomen. Samotná přítomnost techniky přestává být rušivým faktorem velmi záhy, nebo je alespoň jeho vliv snížen na minimum.

Jistým záporem zde může být neochota pozorovaných vystavit se tomuto typu záznamu. Vyplývá zde také nutnost dodržovat základní etická pravidla. Mnohdy bychom totiž mohli použít skryté kamery a její využití vůbec neventilovat. Z hlediska etiky je však tento postup nepřijatelný.

Mezi podmínky úspěšného pozorování patří

1. Vlastnímu pozorování musí předcházet důkladné studium problému. Vyhledávání v odborných publikacích a časopisech, co již bylo v té problematice zjištěno, v čem se autoři rozcházejí a co je třeba ověřit dalším pozorováním. Čím více toho pozorovatel o předmětu svého zájmu ví, tím lépe a dokonaleji pozoruje.

2. Pozorování musí mít předem stanovený cíl, což umožňuje soustředit se na podstatné ( Pozor, také může být zdrojem chyb, vnímám to co očekávám!). Může být předem určeno jaké kategorie chování jsou pozorovány (např.při komunikaci skupiny studentů, frekvenci otevřených otázek, nikoliv obsah rozhovoru jako takového).

3. Objektivita pozorování (viz.výše „psychologická objektivita“ pro potřeby seminárních prací, lze využít dvou nezávislých pozorovatelů stejného předmětu zájmu a společné zpracování získaných dat).

4. Důkladně a podrobně zaznamenávat podstatné momenty (Někdy je lépe využít přímý záznam, ale může tím neúměrně narůst množství dat a stát se nezpracovatelným! Lze použít i záznamové archy, kde se jen čárkou označí výskyt určité kategorie chování).

5. Pozorování musí být systematické a plánovité, jinak vede jen k útržkovitým poznatkům.

6. Při pozorování je nutné i přemýšlet, aby se pozorovatel dokázal sledovat i nové, zvláštní souvislosti.

7. Doporučuje se bezprostředně po jednotlivých pozorováních slovně formulovat dílčí výsledky pozorování, zachytit písemně neobvyklé skutečnosti, které pak mohou být využity při celkovém zpracování výsledků výzkumu.