Průvodce psychologií osobnosti a sociální psychologií 1

Od 12. týdne do narození mluvíme o fetálním /foetus-plod/ období. Vývoj orgánů se dokončuje, začínají postupně fungovat, reagovat na podněty z matčina organismu i z okolí zprostředkované matkou. Učí se diferencovat různé zvuky, rozlišuje hlasy „svých” lidí, přebírá od matky rytmus spánku a bdění. Matky, které nedodržují denní rytmus spánku a bdění, nemohou očekávat, že ho budou mít jejich miminka nacvičený. Pokud je vše v pořádku, vytváří si plod bazální pocit bezpečí, který se dále rozvíjí a diferencuje ve vztahu s matkou po narození. Partnerské konflikty, nebo závažnější stresy matky, se mohou projevit třeba zvýšenou dráždivostí novorozence.

5.3 Přirozený příchod na svět

Biologicky přirozeným, stresorem pro dítě i matku je příchod dítěte na svět. Ukazuje se, že i v tomto případě lidé ke své škodě zapomínají, co je pro nás nejpřirozenější. Pokud je předpoklad normálního porodu /zdravý plod i matka/, je nejvhodnější ušetřit je oba, prudké změny prostředí. Mnoho žen prožívá jako zátěž odosobněné sterilní prostředí porodního sálu, cizí lidi, vlastní bezmocnost při průběhu porodu /viz. neovlivnitelná stresová situací/. Svojí úzkostí pak ovlivňuje i pocity dítěte. Pokud je porod veden tak, aby žena měla větší kontrolu nad jeho průběhem /porody většiny primitivních národů/ prožívá porod jako “bezbolestný” a může to být velmi hluboký kladný zážitek. Matkám pomáhá i přítomnost laické osoby, která jí poskytuje emocionální oporu, pokud je touto osobou manžel, znamená to další přínos k rozvoji vztahů rodičů k dítěti.

5.4 Novorozenecké období

Je doba adaptace trvá přibližně jeden měsíc, během níž se dítě přizpůsobuje životním podmínkám značně odlišným od prostředí v děloze. Novorozenec není pasivní, jak se dříve tradovalo, aktivně napomáhá svými pohyby již během porodu. Je velmi dobře vybaven pro přežití řadou reflexů, které mu v adaptaci pomáhají. Necitlivěji reaguje na doteky, dovede se ve chvílích, kdy je bdělý učit a nejnápadnější je jeho vybavenost “prosociální”. Reaguje na lidský zvláště ženský hlas, ohmatává očima obrysy obličejů, napodobuje mimiku dospělého, naučí se poznat po čichu vlastní matku, jeho křik je diferencovaný /bolest, hlad, /. Na toto chování reagují intuitivně dospělí lidé i starší děti, předprogramovaným pečovatelským chováním, pokud není nějakým způsobem toto přirozené chování blokováno, třeba emociálními problémy, nemocí, závažnější stresovou situací nebo i nedostatkem vlastních sociálních zkušeností Pokud nedojde ke sladění sociálních interakcí matky a novorozeného dítěte, dítě je neklidné, vyvolává tím i napětí ve svém okolí

Masáže kojenců a „klokánkování” /nošení novorozence přímo na těle rodiče/ se využívá v péči o nejmenší děti. Pomáhají k překovávání porodního traumatu dítěte, k lepšímu prospívání nedonošených dětí i k rozvoji vztahů rodičů k novorozeným dětem. Kojenecká masáž, nově objevené “prastaré umění”, “napomáhá prostřednictvím láskyplného dotyku v procesu vytváření vnitřního pouta mezi rodiči a dítětem a zlepšuje jeho celkový životní pocit, je to způsob, jak mu mohou rodiče vyjádřit svou lásku.....dětská masáž je všeobecně užitečná pro snížení hladiny stresu mezi rodiči a jejich dětmi. Zvláště matky nebo otcové, kteří byli sami jako malí biti, jen obtížně hledají k dítěti něžný a láskyplný přístup. Prostřednictvím dotyků při masáži zjistí, že mu mohou poskytnout radostný a léčivý zážitek. Také rodiče, kteří své děti skutečně bijí, poznávají v masáži novou pozitivní alternativu, která jim umožňuje utišit dětský pláč a ukonejšit jeho úzkost. Všichni se cítí lépe a začínají reagovat vstřícně.” /A. Auckletová, 1992/.