Průvodce psychologií osobnosti a sociální psychologií 1

U většiny rozhovorů je třeba pořídit průběžný záznam (při přijímacím pohovoru, anamnestickém pohovoru) nebo aby nebyla rušena volnost rozhovoru až dodatečný zkrácený záznam (psychoterapie, diagnostické rozhovory s dětmi), tím ovšem narůstá časová náročnost a může dojít k nepřesnostem v záznamu dat.

Rozhovory jako metodu v psychologii můžeme třídit z různých hledisek:

1. podle účelu rozhovoru (přijímací, psychoterapeutický, výzkumný, přátelský, poradenský)

2. podle stupně standardizace otázek (od naprosté volnosti průběhu rozhovoru až k přesně standardizovaným otázkám s možností odpovědí ano-ne)

3. podle počtu účastníků rozhovoru (dialog, rodinná skupina, formální skupinový rozhovor)

Je zřejmé, že kombinací těchto hledisek dostaneme celou řadu konkrétních rozhovorů, pro ilustraci si blíže popíšeme jen některé z možností.

A) Rozhovor psychoterapeutický…

B) Rozhovor anamnestický…

C) Rozhovor řízený…

D) Přijímací rozhovor…

E) Projektivní rozhovor...

K úspěšnému vedení rozhovoru musíme mimo poslechových dovedností ovládnout také umění ptát se. Dotazování je metoda, při které se tazatel obrací na dotazovaného a vyvolává svými dotazy verbální výpovědi, sdělení a soudy. Dotazování rozšiřuje ve srovnání s předešlou metodou okruh zkoumaného chování i na chování minulé, případně teprve zamýšlené. Kromě chování zjišťuje přímo prožívané stavy, jako jsou představy, postoje, záměry, plány a jiné, těžko dostupné informace (Janoušek, 1988).

Dotazování může mít tři základní formy:

1. osobní interview,

2. telefonický interview,

3. písemné dotazování.

Můžeme při něm využít celou škálu otázek:

– přímé („Jaký je Váš názor na …?“)

– nepřímé („Myslíte si, že většina lidí …?“)

– otevřené (respondent odpovídá volně)

– uzavřené (vybírá si jednu z více a přesně formulovaných odpovědí)

– polouzavřené (umožňují doplňující odpověď)

Telefonický interview

Co se týče odlišnosti od výše uvedené formy dotazování, nalezneme zde jeden velmi významný prvek. Osobní rozhovor velmi často spojujeme s pozorováním a ve značné míře tak eliminujeme nevýhody obou metod. Při telefonickém rozhovoru však toto sloučení metod není možné. Z hlediska sociální psychologie proto téměř zásadně využíváme jeho standardizované podoby.

Této techniky začínají v poslední době stále více využívat firmy zabývající se průzkumem trhu.

4.4 Dotazníkové metody

Proti rozhovorům jsou časově úspornější, přesněji jsou zachyceny informace, lze jimi zkoumat větší počet osob najednou, snáze lze zpracovat data, většinou není třeba speciální výcvik ke sběru dat, stačí písemné instrukce.

Otázky jsou předem připravené, u větších výzkumů se používá předvýzkum a výběr otázek pomocí statistických metod tak, abychom se ve vlastním výzkumu ptali na to, co opravdu chceme zkoumat a nekladli otázky, které vzhledem v předmětu výzkumu nejsou validní. Je možné rozlišit několik typů otázek, jednak zaměřené k cílům výzkumu – výzkumné, informační a otázky doplňující, plnící jiné funkce.