Průvodce psychologií osobnosti a sociální psychologií 1

Podrobnější Jungovo rozlišení typů osobnosti využívá poměru sil čtyř “mohutností” či čtyř psychických funkcí:

Myšlení - zkoumá, co vnímaný předmět je.

Cítění – oceňuje hodnotu předmětu.

Smyslové vnímání - zahrnuje veškerou smyslovou zkušenost.

Intuice - poznává skrytý význam předmětu.

Kombinací a interakcí uvedených dvou postojů introverze - extraverze a podílů čtyř funkcí vytvořil Jung obsažnou typologii, dnes méně známou.

Ego - obranné mechanismy

Podle Junga se duševní energie přesouvá z jednoho subsystému do druhého a může vyvolávat buď nežádoucí napětí nebo může být využívána společensky přijatelným počínáním.

Vytěsnění

Se vztahuje na jakékoliv nežádoucí myšlenky a přání, které jsou přesunuty do nevědomí, proudění energie do vědomí však nic nebrání a může být vyvoláno napětí.

Sublimace

Slouží přesunutí k energie z nevědomí do společensky přijatelných projevů.

Symbolizace

Jiný prostředek přesunu energie do sociálně přijatelného počínání rituální tance, náboženské obřady. Civilizace sama je vlastně podle Junga výsledkem četných symbolizací.

3. 5 Humanistická psychologie

Třetím nejvýraznějším proudem v psychologii současné doby je vedle psychoanalýzy a behaviorismu, širší zaměření různých psychologických teorií na člověka humanistická psychologie. Filosofickým základem tohoto obrácení psychologických směrů k člověku tvoří existenciální filosofie, která vznikla v 19.století, ale uznávanou se v Evropě stala až po první světové válce a v Americe až po druhé světové válce. Jejím zakladatelem byl dánský filosof S. Kierkegaard (1813 – 1855), který ale svým přesvědčením, že každý jedinec má právo svobodně si volit svou pravdu, na základě své subjektivní víry, předběhl svojí dobu, a proto se setkával s výsměchem a nepochopením.

Mezi současné existencionalisty patří ateisté i věřící, ti ale vnímají víru jako osobní volbu, nikoliv jako dogma.

Současná psychoterapeutická škola logoterapie – V. E. Frankla je založená na pomoci lidem uplatnit svou vůli ke smyslu, najít proč žít, jaký je smysl života.

Carl R. Rogers (1902 –1987)

Hlásil se k filosofii existencionalismu, v americkém prostředí prostoupeném psychoanalýzou a behaviorismem, zdůrazňoval jednotu a jedinečnost každého člověka, jeho novému přístupu se říká nedirektivní nebo “na člověka zaměřená terapie”.

Věří, že každý člověk má „ve svém nitru nesmírné schopnosti sebeporozumění a proměny vlastního sebepojetí, základních postojů a jednání zaměřeného na vlastní self. Tyto možnosti mohou být využity v definovatelné atmosféře, ve které vládnou podporující psychologické vztahy”. (Rogers, 1998, str.106)

Shrnuje tři nejdůležitější podmínky, které platí v jakémkoliv vztahu, kde jde o rozvíjení osobnosti, např. ve vztahu psychoterapeuta a klienta:.