vypisky-z-antropologie-kultury

Boas byl představitelem romantické tradice, protože je z Německa, nahlíží na kultury jako na jedinečné. Pro jeho terénní monografie je typický popisný determinismus, převaha popisu faktů nad jejich interpretací a syntézou.

Další výzkum Boase byl u kmene Kwakiutlů – na ostrově Vancouver, Kanada – severozápadní pobřeží, je to domorodé obyvatelstvo, žilo v nehostinných podmínkách, začali vytvářet slavnost – Potlač (indiánský rituál), Boas zkoumal ten potlač, to bylo na nich to nejzajímavější, slavnost (svatba, narození dítěte), jeden kmen pozval druhý kmen, a ten to musel navrátit tu slávu, vznik negativní potlač a destruktivní potlač (náčelník musel dát najevo že na to má a může být náčelníkem, druhá strana dělala že to je málo, a tak náčelník ukazoval že na to má, až to došlo k destruktivnímu potlači – zabíjení otroků, pálení) – princip reciprocity.

Boas byl zastáncem kulturního relativizmu a kulturního determinismu.

Kulturní relativismus – kultury se nemají porovnávat každá kultura je jedinečná, při zkoumání se je má badatel snažit pochopit

Biologický determinismus – člověka determinuje především biologie (geny)

Kulturní determinismus – lidské jednání vyrůstá spíše z kulturní tradice. Podle Boaze se kultura promítádo 3 různých dimenzí – 1. Vztahy mezi člověkem a přírodou, 2. vztahy mezi lidmi (pouta uvnitř rodiny), 3. subjektivní reakce člověka na všechny projevy života.

Boas zavedl do antropologického bádání ternní výzkum jako základ bádání – pobyt u studované kultury minimálně 1 rok a naučit se jejich jazyk - byl zakladatel lingvistické antropologie – vnímání a interpretace světa závisí na jazyce, v němž jsme byli vychováni. Tuto hypotézu dále rozpracovali jeho žáci E. |Sapir a B. L. Whorf. Byl jedním z prvních badatelů, ktří se postavili evolucionismu.

Jeho směr se nazývá HISTORICKÝ PARTIKULARISMUS

PARTIKULARISMUS - každou kulturu viděl jako jedinečnou

HISTORICKÝ – stále ještě se zabývá vývojem

Tvrdí, že každá kultura má svoji vlastní historii, kterou nelze komparovat.

diachronní metody – na sociokulturní jevy nahlížíme z podhledu času a hledáme vývoj (stejně jako evolucionisté)

synchronní metody – jsou mladšího data, zájem o kulturu v přítomném okamžiku (jak se projevuje)

žáci – představitelé školy Boase –

1)Edward Sapir (1884-1939) – jeden z nejnadanějších žáků, zajímal se o indiánské jazyky

2) Benjamin Lee Whorf (1897-1941) - žák Sapira – ing, technicky zaměřený, tíhl k mysticismu, chtěl odkrýt význam Bible

Sapir – Whorfova hypotéza, ta tvrdí, že veškeré naše myšlení je jazykové, vytváříme odlišnou realitu podle druhu jazyka, kterým mluvíme (hodně výzkumů, hodně hypotéz), jazyk nás hodně ovlivňuje

Jazykový determinismus – vidění našeho světa determinuje jazyk, jakým jazykem přemýšlím tak nahlížím na svět