filosofie-otazky-a-odpovedi-ke-zkousce

Sociální rozdíly

• Protiklad mezi měšťany a venkovany: Aristokracie žijící ve městě, kde se soustřeďují veřejné budovy související s „výkonnou mocí“ (arché), stojí nyní proti třídě zemědělců (démoi), obývacích periferní venkov.

• Vedle tradičních zdrojů prestiže, vojenské hodnosti a náboženské kvalifikace, se nyní stává důležitým jejím zdrojem bohatství (zálibu v luxusu, jemném vkusu, hojnosti až hýřivé okázalosti převzala řecká aristokracie z Orientu). Je však známkou kvality, převahou nad soupeři, nadřazenosti, nikoli však již známkou výsad.

Krize společenského systému obce (řec. polis)

Vznik výše uvedených sociálních rozdílů v důsledku bohatství a vliv orientálního světa na řeckou aristokracii (statutární elitu) byly jevy odporující kulturnímu konzervatismu Dórů.

Vyvolaly nejprve vření ideologické (hlavně náboženské, morální), které činilo Řeky vnímavými k určitým principům a hodnotám. Z něho však nevzešlo hnutí náboženské obnovy, jež by do sebe nakonec pojalo i politiku. Došlo k opačnému procesu.

Vznik politických stran

Díky básníkovi Démodikovi z Léru známe i jména politických stran:

Plútis reprezentuje v Milétu bohaté obchodníky, Cheiromachá jejich opozici z méně majetných vrstev.

Důsledky sociálních změn v antickém Řecku v 7. – 5. stol. př. Kr.

Byla to právě veřejná politika, která přispěla k přetvoření veřejného života. Dala směr zákonodárství a reformám, k nimž náboženské morální vření vzbudilo u Řeků příslušnou vnímavost, ale samo se stalo světským, profánním. Proto mohla vznikající filosofie a věda v antickém Řecku proniknout do ideologického systému kultury. O důsledcích jsme se již zmínili dříve.

Nová morálka střední třídy

Proti hodnotám vyšších vrstev (bojovnické aristokracie, zbohatlých statkářů a obchodníků) začíná náboženské vření posuzovat:

• Ideál tvrdé sebekázně a zdrženlivosti jako reakce na okázalý blahobyt a nestydatost boháčů

• Disciplínu jednotlivce, podřizujícího se kolektive ve vojsku

• Ideál uměřenosti, pravé míry, pravého místa, „ničeho příliš“, „méně je více“. Ceněn je člověk nikoli bezhlavě statečný, ale odvážný a rozvážný.

Cení se „ctnost středu“ (sofrosyné), která charakterizuje morálku střední třídy.

9. Kultura v římské říši a počátky křesťanství.

Náboženství jako součást ideologie:

- od zvířat se člověk liší myšlením, od druhých lidí pak způsobe myšlení

- logické myšlení a myšlení víry

- náboženství a ateismus

- náboženství jako součást ideologického systému kultury

- náboženství a věda

- interakce náboženství a filosofie

- Křesťanství – jeden z ideových kořenů západní civilizace

- vedle kulturní tradice filosofie a tradice římského práva je třetím ideovým pilířem západní civilizace tradice náboženská, zalomující judaismus (starý zákon) a křesťanství (nový zákon)