filosofie-otazky-a-odpovedi-ke-zkousce

1. Charakter mykénského Řecka

• Kultura mykénských Řeků

• Sociální systém: mykénská království, orientální despocie a centralizovaná státní kontrola

• Kolektivní a osobní pozemkové vlastnictví

• Individualita a osobní svéprávnost privilegovaných vs. nevolnictví neprivilegovaných

• Občinový vztah a lenní vztah

• Užívací právo a absence soukromého vlastnictví

• Techniky kontroly, supervize a účetnictví

• Palácová ekonomika a expanze mykénského Řecka ve Středomoří

Kultura mykénských Řeků

Naše vědomosti v Řecku doby mykénské (14. – 12. stol. př. Kr.) jsou útržkovité. Charakter mykénského Řecka vykazuje obdoby s Orientem, zejména s městy v Mezopotámii. Ve všech končinách, do kterých je přivedl jejich dobrodružný duch, jsou Achájci (jak jsou mykénští Řekové nazýváni v Homérských eposech) úzce spjati s velkými civilizacemi východního Středomoří a po kulturní stránce jsou prvkem Předního Východu. Ten přes všechnu roztříštěnost tvoří díky vzájemným stykům, obchodu a stálé komunikaci jednotný celek. O úrovni tehdejší vzdělanosti nás informuje:

• Písmo. Lineární písmo B, jímž jsou psány tehdejší písemné památky, je slabičné a vyvinulo se z lineárního písma A, jímž se psalo na Krétě před jejím obsazením Řeky. Rozluštil je Michael Ventris v r. 1965 a v jazyce rozpoznal řečtinu.

Mykénský království, orientální despocie a centralizovaná státní kontrola

Mykénský království (Mykény, Pylos, Tiryns, Théby, Orchomenos) řeckých „Achájců holení krásných“ měla vojenskou povahu. Král (anax) se opíral o bojovnickou aristokracii, podrobenou jeho autoritě, a ta představovala v sociální struktuře země privilegovanou skupinu s vlastním statutem a životním stylem.

Pro achájské vladaře byl palácový systém jedinečným mocenským nástrojem orientální despocie:

• Dovoloval zřízení přísné centralizované státní kontroly na rozsáhlém území.

• Sváděl a hromadil do jejich rukou veškeré bohatství země ve formě veřejnoprávní renty (tj. nikoli ještě ve formě soukromého vlastnictví, ale s užívacím právem).

• Soustřeďoval úctyhodnou vojenskou sílu pod jednotným velením.

Osobní svéprávnost (individualita)

• Individualita náležela pouze privilegovaným

• Neprivilegovanému příslušníku občiny individualita v plném smyslu „osobní svéprávnosti“ ještě nenáleží (je na půli cesty), podobně jako nenáležela ještě nevolníkům ve středověku ve feudálním Rakousku nebo v Rusku. V Rakousku bylo nevolnictví zrušeno v 18., v Rusku až v 19. století po Kr.. Na rozdíl od otroků, o které se majitel musel starat, nevolníci se mu museli starat sami o sebe. Používali pouze ochranu, za kterou zde nemuseli platit naturálními daněmi.

Pozemkové vlastnictví

Systém pozemkového vlastnictví rozlišoval:

Osobní vlastnictví jednotlivce (spjatého s palácem) a kolektivní vlastnictví občiny (damu, vesnického společenství): Lze si o něm udělat představu podle úzké souvislosti s chetiskými poměry (v Malé Asii)