filosofie-otazky-a-odpovedi-ke-zkousce

4. Filosofie a věda jako součást kultury v Západní civilizaci.

Rozhodující událostí pro vývoj řeckého myšlení, jež vyústilo ve vznik filosofie a vědy, byl vznik

demokratického sociálního systému v rámci městských států (poleis), jelikož ten měl za následek

mimořádné postavení slova, jeho nadřazenost ostatním nástrojům moci.

1. Demokratický systém vlády

2. Veřejný charakter nejdůležitějších projevů společenského života

3. Rovnováha a rovnost

4. Slovo jako nástroj moci

Demokratický sociální systém

Místo vlády královské přichází v demokratickém městském státě vláda zákona a uspořádání, jemuž podléhá i sám král.

- Zapsat zákony neznamenalo jen zajistit jejich stálou platnost a neměnnost. Byly také vyjmuty ze soukromé pravomoci králů, kteří je až do té doby vynášeli ústním výrokem.

- Vláda zákona je univerzální (zákon odstraňuje dualismus v důsledku privilegií).

Veřejný charakter nejdůležitejších projevů společenského života.

- Sektor společenského zájmu stojí proti soukromým záležitostem a otevřené jednání, probíhá před očima všech jako protiklad tajných procedur.

- Postupné vyvlastnění souhrnu praktik, postupů a vědomostí, jenž byl původně prvilegiem krále a rodů držících moc, ale nyní se stal záležitostí všech a jako záležitost celku je očím všech vystaven. Znalosti, hodnoty, myšlenkové postupy se stávají prvky společné kultury a jako takové se na veřejném místě (agora, fórum) vystavují kritice a námitkám; nejsou už uchovávány jako závdavek moci v tichosti rodinných tradic.

Rovnováha a rovnost

Navzdory všemu, co v jednotlivostech staví občany řecké polis proti sobě, na politické rovině sami sebe chápou jako jednotky v systému, jehož zákonem je rovnováha a normou je rovnost.

Obec do sebe zahrnuje i osoby s omezeným přístupem k plnému občanství, různé kategorie závislých osob a otroky. Rovnost vyvstává na pozadí nerovnosti.

Zákon obce v protikladu k absolutní moci monarchy požaduje, aby jedni i druzí byli rovným dílem povinováni „vydáním počtu“ (logu).

Slovo jako nástroj moci

Od 8. stol. př. Kr. řecké nápisy dokazují, že písmo, stejně jako mluvené slovo, tam již není specializovaným uměním, vyhrazeným písařům, ale technikou svobodně užívanou v nejširších kruzích veřejnosti.

Slovo, a zejména pak psané slovo,literatura, se staly nástrojem politického života obce a zprostředkovatelem společné kultury, jež přestala mít charakter výsady vědění.

Řecká kultura se od té doby rozvíjí zároveň s tím, jak se stále širšímu okruhu, nakonec všemu lidu (démos), otevírá přístup k duchovnímu světu, jenž byl dosud vyhrazen řecké válečnické a kněžské aristokracii jako výsada, privilegium.

Soukromé objevy prvních filosofů, kteří o nich napsali ve formě knih, se stávají veřejnými, majetkem obce.