filosofie-otazky-a-odpovedi-ke-zkousce

- Většina řeckých matematiků byli astronomové.

- S astronomií souvisel vznik a vývoj filosofie, jak jsme si to v předchozí přednášce demonstrovali na

filosofické kosmogonii Anaximandra z Milétu, která v sobě obsahovala předpoklady pro vznik

logiky.

- Systémová logika (výroková a predikátová) vznikly proto poměrně záhy a mohly se uplatnit v

ostatních vědách.

- S astronomií souvisel také vývoj systémové řecké matematiky, díky které astronomie přestala být

praktickým počtářským oborem a stala se v pravém smyslu slova matematickou.

7. Princip spravedlnosti, hodnota, právo a společenské systémy.

Pravdivé poznání a společenské instituce

• Projevem akceptace tohoto nového ideologického zaměření byl vliv na stávající instituce a vznik institucí nových.

• Vliv na společenské instituce jsme si například demonstrovali na nové morálce, která se dostávala do konfliktů s morálkou starou (osud Sokrata), lépe však vyhověla demokratickému společenskému systému Řecka. Dnes si ukážeme, jak bylo ovlivněno právo a společnost.

Římské právo

• Instituce římského práva chránily zájem a prospěch celé společnosti („ lidu římského“, populi Romani), jako obce, od něhož se odvozoval i prospěch individuální.

• Starověk si byl již vědom rozdílu mezi právem občanským, kodifikujícím lidskou nerovnost z hlediska sociálního statusu a vlastnictví majetku, a právem přirozeným, podle kterého si jsou všichni lidé (před Bohem) rovni.

• V římském právu byla již zakotvena instituce soukromého vlastnictví.

Pojem „spravedlnosti“

• Právo a spravedlnost mají hodnotu v kultuře každé civilizace. Jsou dohromady systémovým prvkem v každé společnosti, který zajišťuje její trvání a fungování tím, že odstraňuje vnitřní rozpory. Je však rozdíl mezi spravedlností jako právem vyšší moci a spravedlnosti obecnou, která je na moci nezávislá. Nejvyšší moc pak nemá strana, ale stát, který je garantem výkonu spravedlnosti.

• Spravedlnost znamená především přiměřenost v rozhodování sporu – Soudce dává za „pravdu“ jedné ze stran sporu, tj. rozhoduje o vině či nevině apod. i o výši trestu či způsobu vyrovnání mezi znesvářenými stranami.

• Garantem spravedlnosti je soud (soudce) jako rozhodčí instance.

• K nespravedlnosti dochází tehdy, když soudce nedá za pravdu té straně, která ji má, nebo dá za pravdu té straně, která ji nemá, ať už z jakýchkoli důvodů.

Pojem spravedlnosti a pravda

• S „pravdou“ je pojem spravedlnosti spjat jednak etymologicky (kmen –pravd-), jednak fakticky: Slyšeli jsme, že „soudce dává za pravdu jedné ze stran sporu“. Pojem spravedlnosti tedy pravdu předpokládá.

• To vyžaduje, aby soudce byl schopen nestranně posoudit důkazy (svědectví) z hlediska věcné pravdy, skutkové podstaty.

• Předpokládá se přitom, že věcné důkazy (existují-li) budou soudci předloženy. To je úkolem žalobců i obhájců.

• S tím souvisí celá filosofická oblast pravdivého poznávání skutečnosti v kulturní tradici antiky a západní civilizace, odlišná od kulturní tradice jiných civilizací, jak jsme se mohli přesvědčit během 40 let východní akulturace také u nás.

• Pojem práva je širší než pojem spravedlnosti. Zahrnuje určení, kdo má na co „právo“.

• Pojem „práva“ také není spjat s pojmem pravdy, nýbrž pravosti, „původnosti“, „opaku nepravosti, neslušnosti, falsifikátu, apod.“

• V kulturách různých civilizací existují rozdíly v určení, kdo má na co právo.

• Spravedlnost jako princip (zákon) vyžaduje univerzální kvantifikátor: „Každé x, které je občanem, členem občanské společnosti, má stejné právo ….“, jinak jde o právo ve smyslu výsady, privilegia, které vývojově předcházelo právu jako principu (zákonu), tj. obecné spravedlnosti.