filosofie-otazky-a-odpovedi-ke-zkousce

Filosofická literatura způsobila zásadní změnu také v ideologickém systému kultury antické řecké civilizace: začala být schopna mít řídící vliv na technologie, neboť se zvětšila její inteligence a akční moc (akcí namířených do přírodního prostředí).

Slovo „věda“, pro znalost technologickou (know-how, lat. scientia, řec. epistéme, „umění“, „zběhlost“, „obratnost“, „ cvičení“, „snaha“, „vědomost“, „znalost“ s důrazem na paměť), začalo označovat „vědění ve smyslu poznání“, „pojem“, „poznání pojmu o něčem“, a tedy vědu, jak ji chápeme dnes, na rozdíl od pouhého řemesla.

1. Vědění, jako součást ideologie, se tak v Řecku stalo morální záležitostí, ctností a normou (přijímanou většinou, tedy ve smyslu modálního chování), a přestalo být pouhou dovedností, dostupnou průměru řecké společnosti.

2. Symbolem tohoto procesu se stal osud Sokrata, který pocházel z chudých poměrů a nepatřil tedy k (statutární) elitě. Stal se však díky svému vědění a schopnosti pojmového poznání vzorem k napodobování a představoval tedy vzor nové, přirozené elity. Dostal se však do konfliktu s náboženskou ideologií, která měla jiný ethos, jinou morálku (byl obžalován, že kazí mládež).

6. Některé úspěchy řecké filosofie a vědy.

Kontakty řecké vědy s orientální vědou

1. Kontakty řeckých astronomů a filosofů sahají již hluboko před tažení Alexandra Velikého. Thalés z Milétu se naučil geometrii u Egypťanů před r. 585 př. Kr., v němž předpověděl zatmění slunce. Na tažení lýdského krále Kroisa v Malé Asii navrhl odklonit tok řeky Halys z původního koryta, což lýdskému vojsku umožnilo překročit tuto velkou řeku.

2. Také Pýthagoras, Thalétův současník, pobýval v Egyptě jako řecký diplomat a jeho filosofie zakládající se na matematizujícím pohledu na svět, byla u zrodu myšlenky matematické přírodovědy.

Některé významné objevy v řecké astronomii

1. Eudoxovo vysvětlení nepravidelnosti zdánlivých drah Měsíce a planet skládáním kruhových pohybů v základu Eudoxovy planetární teorie tkví dnes v základech početního postupu moderní teorie dynamiky, která používá Fourierových řad.

2. Heliocentrická hypotéza, kterou předložil Aristarchos ze Samu (cca 280 př. Kr.), navazující na Eudoxovu planetární teorii (nenalezla v řecké astronomii ještě odezvu).

3. Eratosthenes (276-195 př. Kr.) změřil po poledníku vzdálenost z Alexandrie do Syeny (Assuanu) a na jejím základě určil poledníkový obvod Země na

252 000 stádií, tj. 39 800 km (chyba 270 km). Napsal také geografické dílo (Geografika).

Předpoklady pro rozvoj řecké matematiky po polovině 4. stol. př. Kr.

1. Ovládnutí Babylónie Alexandrem Velikým (336-323 př. Kr.) urychlilo další vývoj řecké matematiky směrem k systémové podobě některých jejích částí. Systémové pojetí řecké matematiky (jak je patrné z Euklidovy geometrie) bylo takto přesazeno do prostředí Orientu, ve kterém měla matematika přichystanou půdu pro další rozvoj.

2. Matematika a geometrie v Egyptě i v Babylónii byla vyspělá díky praktickému užívání v astronomii a v zeměměřictví.

3. Rychlý rozvoj řecké matematiky nastal v letech 350-200 př.Kr., kdy vznikla většina prací.