VFS_ZS16_Sokol_texty

Patrně největší význam měly a mají v lidských dějinách etiky založené na náboženství. Nevycházejí totiž z představy autonomního lidského subjektu, samostatného a racionálního jedince, který není nikomu nic dlužen, nýbrž z představy lidské závislosti, která je patrně blíže skutečnosti. Malé dítě se docela jistě nerodí jako »nezávislé« a i dospělý člověk většinou dostává víc než dává. »Obchodní bilance« mezi mnou a světem nikdy nemůže být vyrovnaná. To vědí dnes i ekonomové a tomu, co dostáváme zadarmo, říkají »externality«, jako je půda a suroviny v zemi, nebo vzduch a voda. Ale i v křesťanství samém můžeme nalézt dvojí velice odlišnou etiku: jedna se zakládá na strachu před (věčným) trestem, a není tedy v pravém smyslu etikou; druhá, vzácnější, se dovolává vděčnosti: dobrým jednáním člověk jen velmi nedokonale splácí to, co dostal a dostává bez velkého přičinění a předem - život, zdraví, štěstí, přátele, děti. Ježíšova slova jako »zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte« nebo podobenství o odpuštěném dluhu (Mt 18,23) jsou pro ty, kdo je mohou přijmout, patrně ten nejlepší etický základ. Zejména proto, že tak dokonale vystihují svobodnou povahu skutečně etického jednání, že se neopírají o strach, nýbrž o vděčnost a lásku. Filosof tu ovšem musí ještě upozornit, že jde o věci čistě vnitřní a nesmírně křehké, o nichž je tudíž možné mluvit jen s velkou dávkou zdrženlivosti.

Otázky:

- Vysvětlete rozdíl mezi společenským obyčejem (mravem), morálkou a etikou!

- Obyčejům své společnosti se člověk v dětství učí; jak je to s morálkou?

- O co se morálka opírá? Kde se bere její autorita?

- Jak lze mravní nárok zdůvodnit? Porovnejte různé možnosti!

- Obyčeji se člověk může řídit, nemůže v nich však vyniknout; čím se vyznačuje mravní hrdina?

- Co znamená ctnost?

- Proč se o mravní velikosti tak těžko mluví (píše)?