VFS_ZS16_Sokol_texty

Celkově ovšem pro moderní společnosti platí, že mrav jako celek v nich spíše eroduje a bledne. To ovšem znamená, že bledne i společnost jako taková, že se rozpadá. V rozpadající se společnosti, která si nedokáže už obhájit a prosadit svůj mrav normálními prostředky, vznikají zákonitě parazitní hnutí, která to chtějí nahradit: například skinové. Ti ovšem nechtějí prosadit žádný mrav, nýbrž, jak se říká, »udělat pořádek«. A to u takových mladíků, kteří znají pořádek jen jako strach, znamená nahánět hrůzu. Jenže společnost, která si neumí poradit ani s běžným nepořádkem, je na tyhle už úplně krátká - a sem tam se najde i dospělý, který si bláhově myslí, že »na tom něco je«. To se ovšem velice mýlí: strach budí jen strach nebo zlost, ale nikdy nemůže probudit mrav, to jest praktické a každodenní společenství svobodných lidí.

Otázky:

- Pokuste se vyjádřit vztah mezi hodnotami a mravem!

- Co se v naší současné společnosti skutečně vyžaduje, co se pokládá za džentlmenské provinění a co se úplně toleruje?

- Dovedli byste porovnat mrav v naší a nějaké jiné společnosti?

- Popište mravy při jídle! Proč jsou asi tak důležité?

- Popište oboustranný vztah společnosti a jejích mravů!

- Jak se mravy vyvíjejí? Uveďte příklady!

10. Morálka a etika

Kdo už o morálce někdy přemýšlel, začne být v této chvíli možná netrpělivý: Tohle že má být nějaká morálka? Tam se přece jedná o docela jiné, hlubší a vážnější věci než nějaký hloupý obyčej, který máme dokonce společný se zvířaty. Proto je na čase, abychom se podívali hlouběji na kořeny skutečné lidské morálky, která je opravdu mnohem víc než jen obyčej a společenský mrav, jakkoliv s nimi jistě souvisí.

Morálka v pravém slova smyslu začíná teprve tam, kde se člověk nerozhoduje podle toho, co dělají a chtějí všichni, nýbrž podle toho, co za správné pokládá on sám. »Na které místo se kdo postaví, pokládaje je za nejlepší, tam má podle mého mínění trvati a podstupovati nebezpečí, nic neuvažuje ani o smrti ani o ničem jiném kromě hanby«, říká Sókratés v Obraně Athéňanům, kteří ho právě odsoudili k smrti za kažení mravů. O něco starší biblická kniha Exodus to říká ještě ostřeji: »Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo. Nebudeš vypovídat ve sporu s ohledem na většinu a převracet právo.« Najednou je všechno úplně obráceně: mravné jednání není to, které se se všemi shoduje, ale to, které se dokáže postavit proti »většině«. Jak je to možné?

Tady musíme začít uvažovat velmi obezřetně, abychom nenaletěli prvnímu dojmu. Sókratovo jednání není mravné proto, že se staví proti ostatním Athéňanům. On sám výslovně vysvětluje, že tak nejedná z »nadutosti«, jen aby je provokoval. Jedná tak proto, že se cítí být zavázán k něčemu, co Athéňané patrně nevidí. Kdyby to nahlédli, jednali by nejspíš stejně jako on. Mravní jednání není zkrátka jednání »proti proudu« za každou cenu; je to jednání, které není určováno převládajícím názorem, nýbrž něčím jiným. Je ovšem pravda, že se jako takové nejzřetelněji projeví právě v konfliktu, ve sporu, kdy stojí proti. Dokud si Sókratés se svými spoluobčany rozumí, není vidět, proč kdo z nich dělá to, co dělá.