Politická komunikace v českém a jihoslovanském prostoru - zápis z hodin
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Politická komunikace v českém a jihoslovanském prostoru
Hod.
Ano 2011 (Hnutí Ano) – depolitizace politiky (neformální oblečení, úsměv) – celosvětová tendence. Snaha přiblížit se lidem – komunikativnost, neoficiálnost. Např. balkánští, ruští politikové jsou na billboardech bez úsměvů. Pravděpodobně, aby si lidé nemysleli, že politiku neberou vážně. Úsměv je sice brán jako příjemný, ale i jako lehkovážný.
Heslo strany by mělo sestávat maximálně ze 4 slov. Podle hesla zjistíme, na jakou věkovou skupinu strana cílí (mladí lidé, pracující, důchodci).
Politická komunikace: proces výměny symbolů a sdělení, která mají významný vliv na fungování politického systému. Jedná se o komunikaci v politice, o politice a o komunikaci s politiky. Politické systémy jsou sociální systémy. Bez politických systémů nemůže společnost existovat. Politické komunikace je součástí lidské veřejné komunikace už od 16. stol. Pozvolný přerod tisku k tomu, aby byl nezávislý. Rozvoj tisku byl spojen s posilováním a rozvojem politických symbolů, které dávají lidem pocit sounáležitosti – základní pojítko většiny společností. Masová média potom rozšiřují politickou komunikaci (od konce 18. stol.). Výroba televizí, internetu a sociálních sítí. Lidé jsou tam více v kontaktu a mohou být také v anonymitě (přezdívky) při sdělování politických názorů. Veb 2.0. : tento veb umožnil možnost zpětné vazby, tedy možnost komentářů, obousměrná komunikace.
Postupně dochází k otupění zájmu, nestále se mluví o politice, jedno z hlavních témat. Dnes se stávají důležitější politické osobnosti než samotná politika (personalizace). Zájem je upřen na osobní život politiků, dramatizuje se, konfliktnost – řeší se hádky politiků, objevují se fotky v nelichotivé póze. V centru zájmu jsou přeřeky, které se rozmazávají a osobu ta poškozují, osobní konflikty. Politici zobrazeni v nekontrolovatelných emočních výlevech. Na tyto negativní a poškozující věci se zaměřují hlavně média, jelikož skandály přitahují pozornost. Trivializace politických témat – aby všichni lidé rozuměli, o čem se píše. Postupně se stírají rozdíly mezi informací a zábavou. Z ideologie se rodí politický režim z něhož se rodí politická komunikace, která je trojího druhu: PR, propaganda a reklama.
Politická propaganda: kombinace přesvědčovacích technik a manipulace informace. Jedná se o prezentování a prosazování svých vlastních cílů/zájmů. Snaha o změnu ve společnosti bez ohledu na zájmy dané společnosti.
Politická reklama: snaha se zviditelnit, navnadil lidi, aby šli volit, volí se vhodné jazykové prostředky.
Jazyková agitace v politické mluvě:
Emocionalizace vnímání – snaha aktivovat u lidí emoce, až už pozitivní či negativní
Určení společnosti ve světě, komunikace mezi adresátem a adresantem, která mezi nimi zruší odstup. Např.:politik mluví obecnou češtinou, na někoho toho může působit rušivě. V Bulharsku např. mluví politici dialektem, aby se přiblížili voličům.
Využívání zjednodušení, kategorického hodnocení na základě jednoduché opozice (vytržené z kontextu).
Libovolné definice, hodnocení a prezentace problematiky takových způsobem, který v adresátovi zanechá pocit neexistence alternativy v jeho výběru (mluví, nenechají se přerušit, ale neříkají nic moc).