Politická komunikace v českém a jihoslovanském prostoru - zápis z hodin

Volby a politická kampaň: Proces vedení předvolebního boje. Volební boj je komunikační proces, který má za cíl informovat voliče a přesvědčit je o tom, že pouze tato strana může dobře hájit jejich zájmy, a proto by ji měli volit. Sebeprezentace – vize politické strany (volební program), volební prohlášení, volební mítinky, billboardy, volební kampaň, spoty (kvity), plakáty, letáky, internetové stránky, sociální sítě, přílohy v novinách (někdy dokonce strany vydávají svoje noviny). Všechny strany nemají billboardy, používají například jen sociální sítě (fb), kde prezentují svá hesla, která jsou zaměřená na určitou sociální vrstvu obyvatelstva.

Kampaň: stanovení cílů kampaně, prostředky na kampaň, business plan. Po kampani se vyhodnotí, zda byla kampaň úspěšná. Analýza výsledků pro další volební období. Politická kampaň se dělá několik měsíců před volbami, strany se snaží zaujmout, prosadit. Cíl kampaně je potom zaujmout co největší počet voličů (největší počet hlasů). Tyty kampaní: pozitivní, negativní, srovnávací, permanentní.

1. Pozitivní volební kampaň: snaha prezentovat pozitivně sama sebe (komunikace s voličstvem)

2. Negativní volební kampaň: očerňování protivníka, zmiňována negativa protivníka, 60 – 100% z celkové politické reklamy je negativní. Tento trend přišel po roce 1989 z USA (využívám hlavně od 50. let 20. stol.). Oslovuje své voliče + voliče protivníka + nerozhodnuté občany. Snaha zpochybnit stranu/politiku cizí politické strany (nelichotivé fotky, skandály, polopravdy, informace z osobního života protivníka). Realizace – sociální sítě, bulvár, soukromé televizní kanály, Snaha oslabit protivníka a zároveň poukázat na své přednosti.

Neexistují pravidla pro politické kampaně, proto může existovat i negativní kampaň, očerňující jiné politické strany. Negativní politické kampaně mají poměrně velký úspěch u volučú, jelikož lidé radši volí proti někomu než pro někoho. Tato kampaň sílí na emoce, ne na logiku.

Politická hesla jsou součástí politické komunikace. Aby bylo politické heslo efektivní a zapamatovatelné, mělo by být ideálně dlouhé 4-6 slov. Mělo by zasáhnout ideálně celou společnost, největší počet potencionálních voličů. Heslo má být trefné, vyvolávat emoce u voličů, nasměrovat proti protivníkovi.

Volební potencionál: předpokládaný výsledek

Billboardy mají největší politický potenciál. Např. Ano 2011 má silný branding (značka strany), protože když mluvíme o straně Ano, automatický s ní ztotožňujeme osobu Andreje Babiše (Ano 2011= Babiš). ČSSD má agresivní/negativní kampaň (vyhlašujeme válku), cílí na seniory.

2. hod

Politolingvistika:

První pokusy o nalezení vztahu mezi jazykem společnosti a politikou pochází z německy mluvících zemí. Německá totalitní zkušenost dala podnět. 50. léta 20. stol. dala rozvoj politolingvistice. Témata: jazyk národního socialismu, jazyk rozděleného Německa, jazyk propagandy (nacistické, komunistické), jazyk sjednoceného Německa. Za otce politolingvistiky je považován lingvista Armin Burkhardt (1996), který stanovil zásady a oblast zkoumání. Cílem byl výzkum jazyka politiků, politiky. Politolingvistika je tedy poměrně novodobá disciplína.