Politická komunikace v českém a jihoslovanském prostoru - zápis z hodin
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Významnou dichotomií v kom. mluvě je dichotomie pravdivosti a nepravdivosti, Marino Nikolov – za pravdivý můžeme považovat takový pol. jazyk, když obsahuje výraz, jehož význam odpovídá reálné skutečnosti nebo vyzkoušené znalosti. Tato pravdivost vyžaduje znalost skutečných faktů. Nepravdivý je PJ, který nás přeposílá k překládaným skutečnosti kvůli naší neznalosti nebo úmyslnému skrývání faktů.
Fidelius říká, že by tot. propaganda nemohla tolik lhát, kdyby nenacházela zázemí v tom, že se lže všeobecně. Lidé vytváří nakažlivou atmosféru všeobecného lhaní. (citát) Např. kolektivně se kradlo, nikomu to nepřipadlo špatné (kdo neokrádá stát, okrádá rodinu).
oficiální jazyk stejný po stránce obsahové i jazykové
projevy byly takřka bezobsažné, bez spontánnosti a lidskosti
oficiální PJ byl gramaticky správný, spisovný, ale vzdálený živému jazyku, který používala společnost
bez emocí
Režimem vyžadované slovo soudruh se v bývalém Československu nikdy nestalo běžným prostředkem mezilidské komunikace. Když se kamarádi takto oslovovali, byla to spíše ironie a podtón distance. Používal se pouze na úrovni stranické, ale ne běžně mezi lidmi. Takto vznikla mocensky vyvolaná dichotomie a došlo k rozdvojení slovníku. Nastolení této situace dalo vzniknout politickému „newspeak“ –Orwel.
Důležitost spisovnosti potvrzuje z 61 Jaroslav Kuchař – spisovnost byla celonárodním pojítkem a srozumitelný a propracovaný výraz národní kultury. Odchylky považuje za zanedbání kulturní hodnoty. Pokud bychom sklouzli k nespisovnému projevu, lidi by to tak nepřesvědčovalo.
mezi 20 nejčastějšími slovy byly například: národ, společenský, hnutí, úloha, jednota, ústředí, vlast,… (slovník, ve kterém slova, která byla vhodnější k používání v propagandě)
dále se do komunikace zapojila slova, která přímo souvisela s režimem, např.: tajemník, všesvazový, nadplán, úderník,…
výrazným novem byly také kalky a přejímky z ruštiny, např.: pětiletka, odřad, dokladovat, požárník (hasič se nesmělo říkat, moc buržoazní), bezpartijní, čistka, družba
V práci J. Kuchaře se objevuje názor, že se v projevech vyskytují knižní a zastaralé prvky – je pravdou, je chybou (dnes: je chyba, je pravda). Došlo k nadužívání složených příd. jmen – organizátorskovýchovný; pasivní vazby a jmenné konstrukce.
Jak mluvili lidé o politice: (druhá strana barikády)
Jak říkali lidé policistům: esenbák, estébák, tajnej, fízl; jezeďák, komouš, prduch (pracující důchodce), souška (soudružka), utéct (význam emigrovat). Nesloužil jazyk jen k ovlivňování mas ale i nástroj odporu proti režimu, nejčastěji nástroj výsměchu tehdejší absurdity: humor na zdech, letácích, plakátech, anekdoty, zesměšňující písničky, jeden ze vzestupů tendence humoru byl po roce 68 – okupace: