Politická komunikace v českém a jihoslovanském prostoru - zápis z hodin

Základní termíny:

1. Termíny spojené s politickou komunikací (politický jazyk, politické texty, styl politického jazyka)

2. termíny spojené s jazykovým obrazem politického světa (politický koncept, mentální pole, stereotyp, hodnoty a antihodnoty v politickém diskurzu.

Čtyři hlavní proudy politolingvistiky podle A. P. Čudinova:

1. kritická analýza politického diskurzu (jazyk + kontext)

2. obsahová analýza politického diskurzu (téma)

3. rétorická analýza politického diskurzu (řečové schopnosti)

4. kognitivní význam politického diskurzu

Mezi těmito oblastmi neexistuje ostrá hranice.

3. hod.

Politický jazyk:

• předmět politolingvistiky

• ovlivňování lidí a jejich chování prostřednictvím jazyka

• jazyk je mocný, elita jím ovlivňuje většinu

• jazyk musí být pochopitelný i pro obyčejné lidi (obsahuje základní termíny, události a vysvětlení)

Andrej Lerkin – trojjazyčná koncepce:

1. subjazyk je jazyk samotných tvůrců koncepce

2. vnitřní jazyk moci, který realizuje schéma prvního jazyku

3. slouží pro komunikaci s vnějším světem

Eva Molávová – koncepce:

• významová neurčitost (politici odpoví obecně – okecávání)

• fantomovost (znaky nemají žádnou reálnou skutečnost)

• esoteričnost (významu slov rozumí pouze určití lidí)

• iracionálnost

• teatrálnost

• distanciovanost

Armin Burbhard – koncepce politického jazyka oblasti:

1. politický jazyk masmédií jakožto forma komunikace politické žurnalistiky

2. jazyk politiků jakožto situačně a adresně podmíněná řeč politiků.

3. jazyk v politice – odborný, funkční, vnitroinstitucionální politický jazyk v úzkém slova smyslu.

4. jazyk občanů, kteří mluví o politice v osobní nebo veřejné svéře tzv. lingvistika zespod.

Katainová – koncepce:

Existuje velké množství politického jazyka – experti, masmédia. Politického jazyka se vyvíjí velice mnoho druhů.

Znaky politického vyjadřování:

Persvaze (Přesvědčovací funkce)

1. vlastní přesvědčování (pro myšlenkově aktivní posluchače)

2. propagace (tvůrce projevu ovlivňuje myšlení pasivního vnímatele – reklama)

3. agitace (časově a místně blízká situace – potvrzení výběru u voleb

Styly politického jazyka:

• publicistický styl (tisk)

• rétorický (projev)

• komunikační (kódy, dialogičnost)

• prostěsdělovací

• odborný

• administrativní

Figury politického jazyka: (hlavně v mluveném politickém jazyce)

Politické kliše: otřelý, máloříkající, významově vágní a automatizovaný výraz, smysl slov zastřen, konkrétno se rozpouští v abstraktnu, skládání slovních prefabrikátů (nahodila slovní spojení – slova bez kontextu, vycpávková slova. Bývají užívány kvůli domnělému zvýšení atraktivity, učenosti. Ale naopak znesnadňují porozumění politikům. Čím častěji politik používá klišé, stává se méně věrohodným. On sám neví, co říká nebo si pod tím představuje něco jiného. Často jsou to dvoučlenné věty se substantivem. Př.: Školství je školství. Poslanci hlasovali tak, jak hlasovali. Pokud se nějaké slovo užívá často, význam se ztrácí nebo posouvá, jedná se o módní slova (Babiš – kampaň). Módní slovo se nadměrně užívá a stává se z něho klišé. (více viz. Mgr. Nela s. 13)