Kategorie času v chorvatštině a v češtině - seminární práce

4. budoucí děj, např. Dolazim za pet minuta;

5. předbudoucí děj, např. Ako padne kiša, sve će propasti – v tomto případě lze prézens nahradit futurem 2, např. Ako bude pala kiša, sve će propasti;

6. pomocí částice da může nahradit imperativ, např. Da to odmah vratite!

7. s částicí da může také nahrazovat optativ vyjadřující přání, např. Da ste mi živi i zdravi!

2.2.Minulý čas

2.2.1 Aorist (prošlo svršeno vrijeme)

Aorist je jednoduchý minulý čas, kterým se vyjadřuje minulý děj „jako bezprostředně prožitá událost v aktuálním vztahu k době promluvy nebo k nějaké situaci v rovině vyprávěcího času.“ (Sedláček 1989: 164). Tvoří se převážně od dokonavých sloves a v chorvatském standardním jazyce se vyskytuje zřídka, používá se především v hovorovém a knižním jazyce pro zdůraznění, např. Ustade, zatvori prozor i navuče zavjese. (Silić – Pranjković 2005: 192). Tvoří se koncovkami -oh, -e, -e, -osmo, -oste, -oše (pokud slovesný základ končí na souhlásku nebo infinitiv na ći, např. dići – dig-oh, oplesti – oplet-oh) nebo -h, -∅, -∅, -smo, -ste, -še (pokud slovesný základ končí na samohlásku, např. kazati – kaza-h, otpiti – otpi-h). U 2. a 3. osoby sg. pak, v případě, že slovesný základ končí na -k, -g, -h, dochází k palatalizaci (rekoh – reče, stigoh – stiže). Pomocná slovesa biti a htjeti mají své specifické tvary.

2.2.2 Imperfektum (imperfekt ili prošlo nesvršeno vrijeme)

Druhým jednoduchým minulým časem je imperfektum, které vyjadřuje v protikladu k aoristu minulý děj v jeho trvání a průběhu, tím pádem se tvoří pouze od sloves nedokonavých. Imperfektum má tři skupiny koncovek:

1. -ah, -aše, -aše, -asmo, -aste, -ahu

2. -jah, -jaše, -jaše, -jasmo, -jaste, -jahu

3. -ijah, -ijaše, -ijaše, -ijasmo, -ijaste, -ijahu.

Jeho použití je v současném jazyce ještě řidší než u aoristu, používá se především „u beletrističkim tekstovima, kojima obično daje arhaičnu patinu.“ (Silić – Pranjković 2005: 192). Místo něj je ve většině případů užíván perfekt.

2.2.3 Perfektum (perfekt ili opće prošlo vrijeme)

Perfektum (na rozdíl od českého préteritum) se řadí ke složeným minulým časům a je typem tohoto času, který se k vyjádření děje předcházejícího okamžiku promluvy používá nejčastěji. Tvořen je pomocným slovesem biti v prézentním nepřízvučném tvaru (sam, si, je, smo, ste, su) a příčestím minulým.2 Někdy bylo perfektum využíváno jako označení uskutečněného děje, jehož výsledky jsou v okamžiku promluvy aktuální. Tento typ perfektu, který je tvořen především od dokonavých sloves, je častý i v současném jazyce, např. Roditelji su se preselili na Krk, používá se ovšem i perfekt tvořený od nedokonavých sloves, např. Kad smo ušli u dvoranu, svi su sjedili mirno i čekali početak představe. (Silić – Pranjković 2005: 192). Může nahrazovat také plusquamperfektum při vyjádření děje, který v minulosti předchází druhému ději.