Fonetika, fonologie, teorie pravopisu

▪ 

zápis afrikát - ts/c, dz/dž 

▪ 

zápis palatálních okluziv - ď, ť, ň - v IPA velmi speciální znaky 

Standardní zjednodušená transkripce 

o 

alfabetická, syntetická 

o 

na bázi pravopisu, ale odhlíží od konvencí 

o 

vždy se uvádí v [ ] 

Neobjeví se v ní: y, ý, ě, ů, x, w, q; velká písmena, interpunkce 

Navíc proti standardní abecedě: 

= posiční varianty 

n: 

η - n + k, g: [ˈbaŋka], [ˈmaŋgo] 

m: 

μ: labiodentální m +v, f: [ˈniɱfa], [ˈtraɱvaj] 

c: 

ʒ: znělé c: [ˈpoʒim], [ˈleʒkdo] 

č: 

ʒ̆: znělé č: [ˈléʒ̆ba], [ˈʒ̆ez] 

ch 

ɣ - ch-h [ˈbiɣ bil] - píše se spíš jako [bih bil] 

 
 r̥, l̥, m̥ - pokud slabikotvorné - píše se pod nimi kroužek 

IPA 

Zjednodušená fonetická transkripce 

ε 

e 

a: a. a 

á, a 

ɲ 

ň 

9 

ráz - pokud slovo začíná na vokál - oko [ˈˀoko] - za přízvukem se píše „taková hůlka / nedokončená 

dvojka“:  ˀ 
 

dřít - progresivní asimilace 

O progresivní asimilaci mluvíme tam, kde jsou pro výslovnost souhláskové skupiny rozhodující vlastnosti 

souhlásky první (např. neznělé [s] + znělé [ɦ] > neznělé [sx], typ [sxoda]) (Krčmová) 

Ortoepie 

Ortoepie 

o 

nauka o spisovné výslovnosti 

o 

logopedie – zabývá se vadami řeči 

o 

ortofonie – nauka o správném tvoření hlásek, artikulace správných hlásek 
 

Jan Hus  –Ortographia bohemica– 1406-1412

▪ 

první dílo o českém pravopisu 

▪ 

regulace "spisovné" češtiny 

→  kritizuje Pražany, že nevyslovují dvojí l, dvojí i/y 

→  chce jazyk vrátit do dřívější podoby, upřednostňuje archaickou výslovnost 

Jan Blahoslav – Vady kazatelů– 1570/1 

▪ 

rétorika 

▪