Fonetika, fonologie, teorie pravopisu

vyjadřuje se k dialektům 

▪ 

subjektivní estetické hledisko – co je pěkné, to je správné 

Jan Ámos Komenský - Umění kazatelské – 17. stol. 

▪ 

kritika kazatelů 

▪ 

věnuje se prozodiím - intonace, přízvukování 

Josef Dobrovský – píše německy o českém přízvuku 

▪ 

v tomto období směšování písmene a hlásky (Lautlehre) 

Jan Kollár – Myšlenky o libozvučnosti řeči vůbec, obzvláště česko-slovanské– 19. stol 

▪ 

subjektivní, "co je krásné, to je správné" 
 

Josef Durdík – Kalilogie čili o výslovnosti – 1873 

▪ 

kalilogie – "krásná výslovnost" (= nauka o libozvučnosti) 

▪ 

první systematický pokus o popis výslovnosti, snaha o normu 

▪ 

nedostatky: "co je krásné, to je správné", regionální hledisko (bere Pražany jako správnou 

oblast), subjektivita 

Antonín Frinta – O správné výslovnosti češtiny a slovenštiny – 1929 

▪ 

hodnotí hlediska pro normu: většinové, nebo, dominující postavení Prahy, nebo estetické 

hledisko 

▪ 

Novočeská výslovnost – 1909 

→  přijde mu správná východočeská výslovnost, protože je Východočech, systematický 

popis výslovnosti (popisoval svůj vlastní hlas) 

František Trávníček 

▪ 

původem z Moravy 

Správná výslovnost češtiny pro herce– 1935 

Spisovná česká výslovnost – 1940 

10 

→  subjektivita: byl v Brně, preferoval regionální hledisko 

Pražský lingvistický kroužek 

Sborník Spisovná čeština a jazyková kultura– 1932 

o 

každá kapitola popisuje jeden jazykový plán 

o 

Miloš Vajgar – kapitolaZvuková kultura českého jazyka 

→  nedostatkem kategorické formulace, "jen jedno je správně" 

1942 – Ortoepická komise 

o 

v čele Bohuslav Hála 

o 

1950 – se stává součástí Ústavu pro jazyk český AV ČSR