Fonetika, fonologie, teorie pravopisu

Spřežkový pravopis 

- dva typy: 

Spřežkový starší (1330 – 1340) 

o 

několik tvůrců 

o 

důsledně rozlišoval sykavky: 

▪ 

zz = s 

▪ 

z = z 

▪ 

s = ž 

▪ 

ʃʃ = š 

o 

označování kvantity nebylo důsledné 

o 

Legenda o Jidášovi 

Spřežkový mladší (konec 30. let 14. stol.) 

o 

nerozlišuje sykavky, ale hlásky znělé a neznělé 

▪ 

z = ž, z 

▪ 

s = s,š 

▪ 

ʃʃ = š 

o 

dobře se ujal, užíval se celé 14. století 

o 

Dalimilova kronika, Hradecký rukopis, Bible drážďanská 
 

7 

Diakritický pravopis 

o 

Jan Hus – O pravopise českém (De Ortografia Bohemica) 

- neužívá termín nabodeníčko krátké/dlouhé, ale mluví o punctus rotundus (označení pro 

tečku) a gracilit virgula (označení pro čárku) 

o 

rozlišuje vyslovování měkkého a tvrdého i/y (Hus si stěžoval, že Pražené vyslovování 

nerozlišují) 

o 

prosazoval se špatně, existoval současně s předchozím 

Bratrský pravopis 

o 

modifikovaná verze diakritického pravopisu 

o 

od konce 16. století až do národního obrození 

▪ 

c, z, s → cyzý, sýla, zyma 

▪ 

j = í → není 

▪ 

j = g → gegj (její) 

▪ 

g = ġ 

▪ 

 ú = v → vnor (únor) 

o 

Bible Kralická 
 

Pravopis novočeský 

- tři výrazné reformy: 

1. Reforma analogická 1819 

o 

Josef Dobrovský 

▪ 

po c se píše i/í 

▪ 

z, s záleží na etymologii – syn, tisíc 

▪ 

vzor pán – páni – kosi / pány – kosy 

2. Reforma (úprava) skladná 1842 

o 

Pavel Josef Šafařík 

▪ 

pro hlásku í se používá í → uvolnění j a g 

▪ 

písmeno j v platnosti hlásky [í] bylo nahrazeno grafémem í 

▪ 

písmeno j začalo označovat hlásku [j]