Fonetika, fonologie, teorie pravopisu

o 

1849: w bylo nahrazeno v, ou se začalo používat místo au. 

3. Reforma 1849 – 1850 

▪ 

na začátku slova je ú (psalo se v) a píše se ú → únor 

▪ 

kromě au se používá i ou 

▪ 

používá se forma s -li → ví-li 

▪ 

[v] se nepíše w, ale v 

▪ 

chtělbys se píše zvlášť 

Fonetická transkripce 

Fonetická transkripce 

o 

jednoznačný zápis zvukového plánu 

o 

odhlíží se od pravopisných konvencí, snaha o co nejpřesnější záznam zvuku 

o 

1 hláska (fón) = 1 znak 

o 

slouží k zápisu výslovnosti cizích slov, ve slovnících znění slov 

o 

rozšiřuje se množství znaků, které označují různé hlásky 

 
Rozdělení podle zápisu: Systém alfabetický nebo nealfabetický 

Alfabetický 

- 

pro záznam užívána písmena (latinku většinou) 

8 

Nealfabetický 

- 

různé symboly - matematické, řecká písmena 

- 

ruší se v něm korelace s grafickým projevem jazyka 

Rozdělení podle přístupu: analytický, syntetický 

Analytický 

- 

složitější 

- 

každá hláska zaznamenána vzorcem, vypovídá o artikulaci, atd. 

- 

dnes se již nepoužívá, nahrazen počítačovým zpracováním 

Syntetický 

- 

jedna značka shrnuje informace o jedné hlásce 

 
Dnes se používají alfabetické a syntetické 

příklad analytické transkripce: [p]: α0aβ“δ0c3 
(rty zavřeny, není účasten hlas, …) 

Mezinárodní fonetická transkripce 

IPA / API (ang. abbrev / fr. abbrev) 

o 

vznikla z jazyků pro románské, germánské; pro jazyky slovanské ne úplně vhodná 

o 

zavedla se pro srovnání mezi jednotlivými jazyky 

o 

 z roku 1886 

o 

poslední revize 2005 

o 

pro češtinu zbytečně složitá: 

▪ 

zápis samohlásek (rozlišuje se otevřenost souhlásek) 

→  více stupňů kvantity