rozbory děl ke zk.

Narodil se v Bělohradě (v 90. letech 19. století přejmenován na Lázně Bělohrad), pocházel z chudé rodiny. Vystudoval učitelský ústav v Jičíně. Učil v Železných horách, v Hlinsku a Trhové Kamenici. Později (1894) se stal ředitelem měšťanských škol v Praze na Vinohradech.

Počáteční práce psal pro mládež, tyto práce souvisejí s jeho učitelským povoláním, jejich cílem bylo vychovávat mládež.

Později (zhruba od r. 1890) ho začali zajímat horalé, výminkářská otázka a především generační problémy. V jeho díle najdeme postavy s vysokými morálními zásadami, které by rády něco změnily, ale v podstatě jsou velmi slabé.

Téměř všechna díla vycházejí z podkrkonošského venkova, jeho rodiště, které vášnivě miloval, a zabývají se sociální problematikou. Problémy neřeší, ale pouze je popisuje. Charakteristiku tvoří pomocí dialogu.

Například dílo Západ se ale odehrává na Českomoravské vysočině, ve vesničce Studenec.

Nejvíce se zajímal o osudy těch, kteří se nemohli bránit, tj. starých lidí a dětí.

Konec života (Výminkáři) :

Povídka Konec života vypráví o výminkáři Stříhavkovi - "kmotránek jako růže". Žije u své dcery Málky Morákové, ale dceru i jejího manžela zajímají jen jeho našetřené peníze, proto se o něho starají. V rodině panují vyhrocené vztahy, Střihánkova vnučka Bára miluje Václava Břízku, ale rodiče sňatku brání, i když už spolu mají dcerku Barušku a druhé dítě je na cestě. Chtějí totiž, aby Břízka přinesl stanovenou sumu peněz. Václav dře, ale peníze se vydělávají pomalu a obtížně. Dědeček se marně přimlouvá, a nakonec se rozhodne dát všechny své úspory mladým. Tudíž svatbě nestojí nic v cestě, ale o dědečka se už jeho dcera odmítá starat. Nemá totiž už nic a stal se na obtíž. Okamžitě tedy píše svým dvěma sestrám, ať si otce odvezou. Nejmladší dcera Kátle přijíždí velmi rychle, otce totiž opravdu miluje a peníze ji nezajímají. Stará se o otce opravdu vzorně, ale bohužel nepomohla ani láska, obětavost a doktor. Dědeček totiž brzy umírá. Na pohřeb nepřijel z Málčiny rodiny nikdo, i když o něm dobře věděli. Začínalo jaro, a proto prý měli hodně práce na poli. Z rodiny prostřední dcery Nanky nepřijel také nikdo.

"Teprve po několika dnech poslala Nanka do Borovnice posla se vzkazem, že přece po dědečkovi muselo zůstati mnoho dobrého šatstva a prádla, aby tedy její díl poslali, že Bičiště je asi té velikosti jako byl dědeček a že mu to dozajista dobře padne. Kátle vyhověla sestře beze slova, učinila tak i Morákům. Takový byl konec života výminkáře Střihavky, kmotránka jako růže."