rozbory děl ke zk.

Kněžna věřila tomu, co říká babička a dělala dobře. Babička tím pomohla odvrátit mnoho neštěstí. Všichni lidé, kterým takto pomohla, byli vděční ji a také paní kněžně.

Jednou Hortensie onemocněla a musela zůstat přes léto ve Vídni. Kněžna se s uzdravenou Hortensií vrátila až následujícího jara. Hortensie jela za babičkou a poprosila jí, jestli ji nemůže namalovat i s dětmi. Svěřila se babičce, že ji kněžna chce vdát za jednoho knížete, kterého Hortensie nemá ráda. Babička slíbila Hortensii, že se přimluví u kněžny, aby se Hortensie nemusela vdávat bez lásky. Tak se také stalo a Hortensie se vdala za jednoho muže, malíře, kterého milovala. Jak kněžna, tak Hortensie byly babičce vděčny. Babička takto dokázala pomoci i jiné lásce mezi prostými lidmi. Lidé ji měli za její skromnost rádi a často se k ní obraceli o radu.

Příští jaro přijela kněžna bez Hortensie, protože její schovanka zemřela. Následující jaro zemřela i babička a všichni pro ní truchlili.

citát: “Jak dlouho bylo průvod vidět, tak dlouho smutný zrak její ho provázel, až pak záclonu spustíc hluboce si vydechnout zašeptala: “Šťastná to žena!””

charakteristika díla :

• prolíná se zde venkovský způsob života s životem na zámku, hlavní téma – život na venkově během jednoho roku (venkovské tradice a zvyky), celkové téma – život babičky

• prvky romantismu: příběh Viktorky (žila mimo společnost, stranila se lidí), vztah kněžny k babičce, idealizace babičky

• prvky realistické: krajina a prostředí, zvyky

• prvky biedermeieru: důraz na rodinu, mezilidské vztahy, dílo působí optimisticky

• kniha popisuje tři příběhy (Babička s dětmi, Viktorka, Kristla), ve kterých se prolíná postava babičky, jakožto ,,dobrého člověka“

• děj: Babička přijíždí k dceři a vnoučatům (Barunka, Vilém, Jan, Adélka) na Staré bělidlo, kde ji všichni vřele přivítají. Babička je milá, upřímná, pracovitá, a každému pomáhá, proto si ji v okolí všichni oblíbí, včetně paní kněžny. Babička pomalu stárne, na konci knihy umírá. Zároveň je zde příběh bláznivé Viktorky, která se zamiluje do vojáka. Vojáci jsou ale zanedlouho vysláni do služby a Viktorka už vojáka nikdy nespatří. Když Viktorka přijde o své dítě (utopí ho ve splavu), zblázní se a začne se stranit lidí. Po zbytek života žije v lese, což se jí stane osudným při bouři, kdy do ní uhodí blesk. Další částí je příběh Kristly, která je zamilovaná do Míly. Ten je ale povolán do vojska. Kristla se svěřuje babičce, která o jejím trápení poví kněžně. Ta uspořádá slavnost a nechá Mílu stáhnout z vojny. Zanedlouho poté se koná svatba.

Karel Václav Rais – Konec života

Karel Václav Rais (4. ledna 1859 Bělohrad – 8. července 1926 Praha) byl český spisovatel s regionálním zaměřením naPodkrkonoší, představitel realismu a tzv. venkovské prózy, který svým dílem navazoval na Němcovou, Hálka a Světlou.