rozbory děl ke zk.

Dílo:

• próza, drama, literární kritiky, poezie, novinář

• řídil časopisy: Květy (10 let), Vlastimil, Pražský posel – lidovýchovný dvouměsíčník, Sedlské noviny

• ve všech rozmanitý okruh problémů

• začíná verši

• zakladatel realistické tradice našeho dramatu

• nesouhlasil s Máchovou poezií osobního žalu, protože on sám byl optimista (věřil v lásku)

• J. K. Tyl představuje dovršení jedné etapy vývoje novodobé české literatury a začátek etapy nové, či spíše spojovací článek mezi etapami, z nichž jedna vrcholí romantickým dílem Máchovým a druhá začíná úsilím o sociální román a novelu v díle B. Němcové. Hlavní období Tylovy tvůrčí činnosti (zejm. prozaické) spadá do let 1830—1848, tedy do etapy, která je v literární historii nazývána etapou sbližování obrozenské literatury se životem. Tyl byl totiž jeho pilným pozorovatelem.

Karel Jaromír Erben - Kytice

(1811 – 1870)

• pocházel z východních Čech, studoval filosofii a práva v Praze

• pracoval v Národním muzeu jako sekretář

• 1851 se stal archivářem Prahy

• snažil se o obnovení lidové slovesnosti, zabýval se starými českými památkami

• řídil Pražské noviny a časopis Obzor

• vyrůstá z tradice F.L.Čelakovského

• narozen v Miletíně

• studuje Gymnázium v Hradci Králové, filozofii a práva v Praze

• v mládí se seznámil s F. Palackým (odtud zájem o historii a národopis);

• úředník, v roce 1851 se stal archivářem města Prahy

• po venkovských archívech sbíral lidové písně, pohádky, říkadla, pověsti (české i slovanské)

• zakladatel moderní české balady, nemají ještě sociální podtext, ten je až u Nerudy, Bezruče, Wolkera

Díla:

- Písně národní v Čechách (3 díly)

- Prostonárodní české písně a říkadla

- soubor českých pohádek

- Kytice (1853)

• obsahuje 13 balad (Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba, Věštkyně)

• balady jsou pochmurné, většinou s tragickým koncem

• objevují se zde magické, tajemné, hororové prvky, mravní výchova (absolutní potrestání zla)

• čerpá z lidové slovesnosti

• použití metafory, přirovnání, zvukomalby (př. Vodník; na topole podle skal zelený mužík zatleskal)

• romantické prvky: neúprosnost osudu, láska, kontrast – člověk a mravní principy, téma vina a trest, obraz přírody a české krajiny, nadpřirozeno a mystično (př. Zlatý kolovrat - mluvící kolovrat), mateřská láska (Vodník)

- Záhořovo lože

- děj: poutník putuje do pekla, na své cestě potkává loupežníka Záhoře, který přepadává kolemjdoucí.Záhoř poutníkovi neublíží, když mu poutník řekne, co v pekle viděl. Po roce se poutník vrací z pekla a Záhoř se od něj dozví, že je pro něj v pekle připraveno mučící lože.Záhoř se poté poutníkovi svěří s vraždami, které spáchal. Poutník zarazí Záhořův kyj do skály. Po devadesáti letech, když se sem poutník (nyní jako biskup) vrací, uvidí, že ze Záhořova kyje vyrostla jabloň. Záhořovi je nyní odpuštěno, zemře, stejně tak biskup. Na závěr se oba jako holubice vznesou k nebi. Záhořovo lože – umělecká polemika s Májem (polemika s Máchou o vině a odpuštění)