rozbory děl ke zk.

Marinka se na Františku vyjímá, nepohrdá prostředím, ve kterém žije. U Nerudy krásná dívka, pouze z vnějšku. Svým chování pak nabourává svůj úvodní čistý zjev. Když ji uvidíme Krásnookou v prostředí vojáků - zjistíme, že nemá problém se večer vyskytovat v takovéto mužské společnosti - tudíž dívka lehkých mravů. Závěrečná scéna - dívka vypravěče svede, prožijí milostné dobrodružství na hřbitově. Vypravěč jí sleduje, zamiluje se do ní, pak jí podlehne.

Na tu dobu velmi otevřené pojetí lásky (ten Neruda). Něco takového v literatuře nebylo, nebo hodně málo. Naznačovalo se, nikdy se nerozvádělo.

Márinka - souznění milenců jenom skryté, tušené.

Kontrast, na němž jsou vystaveny jednající postavy, jak u Marinky tak u Lilie, má jinou funkci i povahu. I v Marince se setkáme se hřbitovní scénou, i s atributy smrti. Marinka je romantickou hrdinkou, protože je nevyléčitelně nemocná.

Márinka je pohřbívána s nějakou dětskou rakvičkou, Hynek se nachází u jejího hrobu, společne s otcem jejím na ní mohou vzpomínat. Její otec končí smrtí utonutím. Znovu v textu operetní rámec. I do tohoto kontextu nám vývoj děje zapadá.

Vyměřený čas Márinky je velmi důležitý - zdůrazňuje pomíjivost lidského života, štěstí. Vše je situováno do pár hodin jejich setkání. Dívka, kterou Hynek neznal, pozná a je to intenzivní a osudové.

Krásnooká - jak se nám odhalí ve své zhoubné vášnivosti. "Rychleji se nasystí oheň dřev, než se Krásnoočka nasytí mužů." Autor odkazuje k víře a k Bibli. Soustředění krásna do jejích očí má význam. Všichni se cítí spoluuhranuti s vypravěčem. Konec nás ani nepřekvapí. Překvapivý ale je, jakým způsobem dívka přistoupí ke smrti své matky. Ze začátku nevíme, jakou má povahu, odhalí se to v průběhu, kdy vypravěč nám ji dává poznat z rozhovoru, který Krásnooká vede se svojí sestrou. Sestra sděluje Krásnooké, že jim zemřela matka. Dívka odejde ze společnosti ale pak se vrátí a celá povídka je završena milostnou scénou vypravěče a Krásnooké. Chování naprosto nepřijatelné. Jak v té době, tak dnes. Je přirozené, že dotyčná by byla smutná, že by se do té zábavy už nevrátila.

My nevíme, jaký byl vztah Krásnooké vztah k její matce.

Můžeme pouze usuzovat, že je to její životní styl, a že je povznesena nad spoustou citových projevů. Ale tímto momentem v textu, vzniká ve čtenáři moment, který ji charakterizuje jako postavu méně sympatickou. Uvnitř bezcharakterní. Tentýž dojem z toho má i vypravěč, který v okamžiku, kdy sestra mluví o smrti matky, vypravěč se zachvěje. Když sám potom Krásnooké podlehne, tak si situaci vyhodnocuje konstatováním: "Bylo mi, jako bych měl vypít tu zlotřelou duši v ní."

Tematizace klíčových motivů romantismu:

- výlučný hrdina - umělec (básník), poutník