rozbory děl ke zk.

Toman - Nešťastně zamilovaný nerozvážný mladík, který ze zoufalství a smutku nedbá rady své sestry. Bohužel za to zaplatí smrtí.

Charakteristika díla : Báseň ”Toman a lesní panna" je psána formou rozpravy. Celá báseň je veršovaný příběh, balada ( méně rozsáhlý lyricko-epický útvar s dramaticky pojatým a tragicky vyhroceným dějem ). Lze v ní nalézt básnické útvary jako je metafora ( nový domek jedna svíce; smutkem Toman obklopen ), elipsa ( v Podhájí u myslivce - u obydlí své dívky ), metonymie ( K mému bytu se mnou pluj - do prostředí kde žiji, do lesa ), antiteze (prudce hned, pak loudavě ), epizeuxis (Švarný hochu, skloň se, skloň) a další.

Rozbor : mužská a ženská postava, jsou to sirotci, sestra se stará o bratra podobně jako matka. Toman je hezky oblečen, dějové napětí – je večer, nemá stání – jede na námluvy. Nemá stání – sama postava vnímá své pocity. Napětí – nevíme co se stane, něco dívce? Nebo Tomanovi? A co lesní panna? Toman se vydává na cestu za poznáním – jede zjistit něco o sobě a o citu jeho mile. Když ale Toman zjišťuje, co mu dívka provedla (zasnoubila se s jiným a neřekla mu to osobě, ale poslala vzkaz po své sestře) nemá příležitost uvolnit zlost na svou milou a tak rychle odjíždí na koni. Sebelístost – je nešťastný, zapomíná na dobré rady své sestry – potkává lesní pannu, jeho kůň vycítí zlo. Lesní panna se zjeví na jelenu, zelené šaty, dlouhé vlasy, polonahá. Jelen X Kůň, jelen má navrch – majestátné zvíře. Objevuje se císlice 3 – třikrát kolem Tomana zakroužila – tím ho získává do své moci. Panna – lesní demon, svede Tomana, panna ví odkud Toman jede a co ho trápí. Panna má tomana ve své moci, zve ho k sobě a nabízí mu permanentní rozkoš. Toman odolává, příslib štěstí (K. R. Erben – Poklad) zapomíná na svou sestru. Druhé den vidí sestra koníka, jak se vrací domů sám.

Interpretace balady :

postavy : sourozenci – sirotci – zdroj soucitu, kladný model – domov, rodina)

lesní panna (demon)

• Ohlas písní českých (1839)

• Toman a lesní panna *

Večer před svatým Janem
mluví sestra s Tomanem:
„Kam pojedeš, bratře milý,
v této pozdní na noc chvíli
na koníčku sedlaném,
čistě vyšperkovaném?“

„Do Podhájí k myslivci
musím ke své děvčici;
znenadání nemám stání,
zas mě čekej o svítání.
Dej, sestřičko, dej novou
košiličku kmentovou,
kamizolku růžovou.“

Jiskra padla pod koníčkem,
sestra volá za bratříčkem:
„Slyš, Tománku, radu mou,
nedávej se doubravou:
objeď dolem k Svaté hoře,
ať nemám po tobě hoře,
dej se raděj v zápolí,
ať mě srdce nebolí.“

Nejel Toman doubravou,
dal se cestičkou pravou;
a v Podhájí u myslivce
nový domek jedna svíce,
hostí mnoho pospolu,
jizba plna hovoru.

Smutkem Toman obklopen
patří s koně do oken:
děvče láskou jen rozplývá,
na ženicha se usmívá;
otec jedná námluvy,
matka hledí obsluhy.
Jedli, pili, rozprávěli,
dobrou vůli spolu měli,
žádný na to nic nedbal,
kůň že venku zařehtal,
a mládenec zavzdychal.