rozbory děl ke zk.
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Jan Kollár – Slávy dcera
Jan Kollár Studoval v Kremnici, po návratu domů, jej otec dal do učení na řezníka, to však J. Kollára nebavilo, a tak odešel z domova.
V letech 1810–1812 studoval v Banské Bystrici. Roku 1812 odešel studovat teologii do Prešpurku, kde studoval až do roku1815.
Poté dělal do r. 1817 vychovatele a od roku 1817 studoval protestantskou teologii v Jeně (Německo). Zde se seznámil s Frederikou Wilheminou Schmidtovou, dcerou německého pastora, do které se zamiloval. V skrytu duše zřejmě doufal, že se Wilhemina stane jeho manželkou, ale její rodiče tomuto vztahu nepřáli. Kollár odešel po studiích do Pešti, ale ve své lásce vytrval a Wilhemina, kterou přezdíval Mína, se stala jeho celoživotní inspirací a múzou. Přestože byla původem Němka, stala se pro Kollára předobrazem slovanské ženy a ve svých dílech ji povyšoval na slovanský ideál krásy. Jejich vztah došel naplnění až po sedmnácti letech odloučení, kdy se z nich konečně stali manželé.
Od roku 1819 působil jako vikář v Pešti, po povolení slovenského kazatele v Pešti se stal slovenským kazatelem.
Nesouhlasil se snahou osamostatnit slovenštinu, čímž se dostal do konfliktu s mladší generací slovenských spisovatelů v čele s Ľudovítem Štúrem. Tento spor vyvrcholil roku 1848, kdy byl svými odpůrci zajat. Osvobozen byl císařským vojskem a za své služby byl roku 1849 povolán do Vídně, kde se stal profesorem slovanské archeologie na Vídeňské univerzitě.
Jeho rodný dům shořel do základů 16. srpna 1863. Požárem zůstala netknutá jen sýpka, která byla z celého domu jako jediná postavena z kamene. V roce 1974 v ní bylo vytvořeno muzeum.
Ján Kollár byl původně pohřben na vídeňském hřbitově sv. Marka, po zrušení tohoto hřbitova byl jeho hrob přenesen na nový vídeňský ústřední hřbitov a nakonec byl dne 16. května 1904 přenesen na Olšanské hřbitovy v Praze.[1] Jeho hrob se zde nachází na I.obecním hřbitově na hlavní cestě.
Slávy dcera :
Předzpěv:
elegické distichon, časoměrný verš, pravidelně se střídá hexametr s pentametrem
vypráví o násilím poněmčených dříve slovanských oblastech , uvádí místa, kde se děj odehrává, jsou zde zakotveny základní myšlenky - německý živel jako škůdce, kdo bere jinému svobodu sám jí není hoden, uvádí Slovany jako základní kulturní národ - silně si vymýšlí, co všechno vymysleli ve vědě i v kultuře, jako správný fanatický nacionalista povyšuje Slovany nad ostatní národy, přirovnává jejich kulturní úpadek v důsledku germanizace k pádu starověké kulturní velmoci - Řecka. Poukazuje nejen na vnějšího, ale i na vnitřního nepřítele - Slovany oddaně sloužící neslovanskému. Mluví o zániku Slovanů, ale zůstává optimistou - doufá v lepší budoucnost. Objevuje se zde i myšlenka všeslovanství - nabádá k přivinutí se k statnému dubisku, kterým má samozřejmě být Rusko.