rozbory děl ke zk.

F. L. Čelakovský - Smíšené básně, Slovanské národní písně

Josef Vladimír Kamarýt – České národní duchovní písně

Jan Kollár – Narodnie Zpievanky

K. J. Erben – Kytice

Balada : lyrika(verse) + epika(příběh) + drama

• Pochmurný děj, většinou špatně končí (úmrtí hrdiny)

František Ladislav Čelakovský – Ohlas písní českých (Toman a lesní panna)

- básník a vědec

- vystudoval filozofii v Praze

- byl redaktor Pražských novin

Sbírku básní Ohlas písní českých vydal František Ladislav Čelakovský poprvé v roce 1839. Je možné ji zařadit do tzv. „ohlasové poezie“, která čerpá náměty z romantického obdivu k folklórní tvorbě – v tomto případě k české folklórní tvorbě. Sám autor v předmluvě k této sbírce ji srovnává se svoji dříve vydanou sbírkou „Ohlas písní ruských“ a vysvětluje rozdíl mezi duchem ruské a české básnické tvorby. Ruská básnická tvorba je připodobňována k ruské přírodě plné rozlehlých prostranství, zatímco česká básnická tvorba připomíná plochou skromnější a vyrovnanější českou přírodu. Tato sbírka je také výrazně lyričtější, i když obsahuje i básně epické. Kniha ohlasových básní Čelakovského, navazující na českou lidovou slovesnost. Odlišná od Ohlasů písní ruských hlavně náměty-v ruských bývají často hrdinové a nadsazené bohatýrské písně, ale pro české jsou mnohem typičtější balady, v básních spíše vítězí chytrost a prohnanost malého českého človíčka než statečnost a hrubá síla. Také ve struktuře básní se Čelakovský motivoval lidovou tvorbou.

Sám autor rozdělil básně obsažené ve sbírce do pěti skupin:

• První skupinu tvoří rozpravné básně s baladickým obsahem (Toman a lesní panna, Sňatek).

• Toman a lesní panna : Báseň s největším úspěchem, pokládána za první českou umělou baladu, je jednoznačně nejznámější Toman a lesní panna. Balada středního rozsahu s rychlým dějovým spádem vypráví příběh o Tomanovi, který se za magické svatojánské vydává koni za svou dívkou. Jeho sestra ho varuje, aby nejezdil lesem. Toman ji poslechne, ale když dojede k myslivně (obydlí své dívky), uvidí tam v blízkosti stát nově postavený dům. Nahlédne oknem dovnitř a vidí, že tam otec jeho dívky domlouvá svatbu. Dívka vypadá šťastně a zamilovaně. Když uvidí Tomana za oknem, nechá mu vzkázat po své sestře, že už o něj nestojí a ať si najde jinou dívku. Toman zklamán a rozčilen rychle odjíždí přes les domů. Cestou vyjede znenadání proti němu lesní panna na jelenu. Je překvapen její krásou. Lesní panna ho utěšuje, že si najde jinou dívku. Přemlouvá ho, aby s ní zůstal, že s ní bude šťastný. On se dlouho nerozmýšlí, a když ho políbí, pustí uzdu svého koně a padá z něj. Tím navěky opouští reálný svět. Ráno kůň doběhne domů a Tomanově sestře je jasné, že svého bratra už nikdy neuvidí.

• Závěr: Báseň vyjadřuje obavy lidí před různými přírodními silami, kterých se báli, protože je nedokázali vysvětlit. Snažili si je však nějak představit. Protože nebyli schopni vysvětlení, dali jim podobu různých nadpřirozených bytostí. Za povšimnutí stojí, že zlá přírodní síla nemá nad člověkem moc stálou a naprostou - Toman jí podlehne, teprve až se odloučí od skutečného světa, s nímž ho do poslední chvíle spojoval jeho kůň.

• CHARAKTERISTIKA HLAVNÍ POSTAVY: