rozbory děl ke zk.
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Sonety:
mají vždy stejnou stavbu - skládají se ze dvou kvartet a ze dvou tercet mezi sebou a s kvartety provázaných veršem
ve vydání z roku 1824 - 3 zpěvy ( nazvané podle tří řek slovanských krajů ) - Sála, Labe, Dunaj
v dalším vydání přibyly 4. A 5. Zpěv - Lethe a Acheron - řeka smrti a řeka zapomnění
Postavy: Slavie
Mína - "dokonalost sama", byla dána trpící Slavii jako její dcera, je láskou Kollára
Kollár - vlastenec z povolání, silně zamilovaný do Míny
Děj : Slavie trpí, bůh lásky Mílek jí tedy dá dceru - překrásnou Mínu. Kollár se do ní zamiluje, ale musí jí opustit kvůli vlasti. Kollár ve svých sonetech opěvuje Mínu a vlast. Kollár pak putuje po zemích slovanské minulosti, přítomnosti a budoucnosti.
Ve zpěvech 4 a 5 je Kollár provázen po nebi a peklem Slovanů. Mína ho provází a vysvětluje mu historii Slovanů.
O čem kniha je : Předzpěv klade především důraz na základní Kollárovy myšlenky o dobrých Slovanech a špatných Germánech. Mluví o zhanobených a zničených národech se slavnou a bohatou kulturní minulostí.
Sonety pak spojují Kollárovu lásku vlasteneckou s láskou erotickou. Jsou zpočátku především o Kollárovo citu k Míně a vlasti, postupně však nabývají především encyklopedického rázu ( 4. a 5. zpěv - Kollár provázen kraji slovanské minulosti, přítomnosti, …). V celé knize jsou samozřejmě zakotveny burcující vlastenecké myšlenky. Kollár vybízí k práci na obnovení vlasti. Kollár popisuje bídný a neutěšený život porobených Slovanů a zároveň jim radí, aby se přichýlili k velkému „Dubisku“, což znamená k Rusku. Vzpomíná na slávu Slovanů, kteří žili mezi Labem a Vislou, Dunajem a Baltem. Na tomto území však byli Slované poněmčeni. Odsuzuje loupeživé Němce a říká, že nikdo ještě nevylil tolik krve, kolik ji vylil Němec, aby zahubil Slovany. Kollár píše: “Svobody není hoden ten národ, který svobodu nepřeje i národu druhému“. Vzpomíná na slavné národy Slovanů: “Všude vás hledám, ale nadarmo“. Vzpomíná na Slovany v době, kdy učili ostatní národy mořeplavectví, dolování rudých kovů, stavitelství, zemědělství a tkaní plátna. Auror se ptá, co z toho Slované mají, že se chovali k ostatním národům přátelsky. Za to vše je Německý národ porobil a drží je spoutané. Už není slyšet ani slovanskou řeč, nýbrž jen němčinu. Ani Slovan se Slovanem nemluví slovansky, ale jen a jen německy. Přec se však najdou mezi Slovany vlastenci, kteří svému národu zpívají písně. Nejsou ani Němci ani Slované, ale autor je přirovnává k netopýrům.
Sbírka sonetů, v níž se vzájemně prostupují dva ideály - láska k ženě a láska k národu.
Postavy: pod vlivem dřívějších autorů, Danta, Byrona či Komenského, je využit motiv putování. Básník je na své cestě po slovanské pravlasti doprovázen bůžkem Mílkem Mílkem a bohyní Mínou. Vystupující slovanští bohové jsou tvořeni po vzoru antického panteonu. Mílekk představuje poslovanštělého Amora, syna bohyně Lady (Venuše), a Mína, dcera bohyně Slávy, zosobňuje ideální symbol slovanské budoucnosti.