rozbory děl ke zk.

Celá kompozice Márinky začíná ouverturou. Připomíná operní skladbu. I tak je míněn.

V rámci jednoho literárního díla máme odkazy k dalším žánrům.

Přepínání mezi různými typy lit. druhů, žánrů. Nic není čistokrevné.

Dopis - typický romantický prostředek, který využívá postava ke sdělení intimního rázu.

V tomto případě má obsah čistě milostný. Později, v 2. pol. 19. století jsou do žánru třeba vkládány strasti, bol, postavení ve společnosti, vztazích. Třeba K. V. Rais - Matka píše dceři, že na ní zapomíná, atd.

Úvodní scéna - uvedení v atmosféře, časoprostoru tehdejší prahy, postavy, kompozice - využívá modelu opery, aby ji spojil s prozaickým typem psaní.

Pojmenování celé povídky Marinka - nejen je tady odkaz k velmi běžnému jménu, ale také k dívce, která má v literatuře té doby místo. Jako Marinka bývají označovány dívky literárně prosadivší se pod tímto jménem - dívky lehčího typu. Ve 30. letech společenství čechů bylo silně německé. Potvrzují to i texty kolem Márinky, které byly publikovány v té době. Velmi často se tyto typy dívek se dostávají do morálního rozkolu, bývají to i vydržované ženy.

Modelové srovnání povídek

Mácha - Marinka X Neruda - U tří lilií

Další kontexty - Goethova Mignon od Schadowa - obraz, na kterém je žena, která má ztvárňovat Marinku - andělské stvoření.

Tato vazba souvisí s Nerudovou U tří lilií. Na obrazu Mignon jsou totiž také vyobrazeny 3 lilie ve váze. Můžeme tuto vazbu v tom textu cítit. Zjev Nerudovy postavy Krásnooké, můžeme k Máchově Márince usouvstažnit. Neruda si byl vědom lechtivosti námětu, že nezapadal do soudobé literární scény, vyplývá z jeho korespondcence, kterou vedl v 70. letech, povídku posílal přítelovi, a říkal, že ji publikuje radši mimo centrum prahy v Podřipanech. Mohl ji otisknout v Lumíru, ale nechtěl. Odzkoušel si v Podřipanu, jaké budou reakce, a pak povídku včlenil do Povídek malostranských. Povídka byla považována za literární provokaci.

Prostředí - interiér X exteriér

na Františku X hostinec v Praze

nuzný pobyt na františku - andělská Marinka, hra fortepiáno - láskyplný zpěv X zábava kadetů v hostinci - hřmot piána, hřmot letní bouře, vír tance

všední X výlučné, přízemní x umělecké X vizuální akustické vjemy, místo ideální podoby lásky - vášeň svádění

hřbitov, pohřeb Marinky, sebevražda otce, žal ztráta X hřbitov - rozvaliny - náznak milostného sblížení.

Praha - na Františku - čtvrť velmi chudá.

Kontrast matky - Marinčina macecha - umazaná, špinavá. O své schovance se vyjádří jako o děvce, kterou ten milý najde v domě. Toto označení nemůžeme brát za pevnou minci, tenkrát to neznamenalo označení lehké dívky, ale nemůžeme vnímat to tak jak by to odpovídalo našemu současnému užití tohoto výrazu. Ale jako potenciál to také ve hře je.