rozbory děl ke zk.

Námět: tragický příběh o lásce, k němuž autora patrně inspirovala reálná událost z roku 1774

Postavy: hlavní: Vilém - loupežník, omylem zabíjí svého otce, viní společnost, cítí se být nevinný. Ve vězení myslí na Jarmilu a vzpomíná na své mládí. Dochází k závěru, že po smrti ho již nic nečeká.

• vedlejší: Jarmila – milenka Viléma, páchá kvůli lásce sebevraždu.

Poutník – objevuje se ke konci básně (v posledním zpěvu), ztotožnění autora, srovnává svůj osud s osudem Viléma. Mluví o sobě, o svém mládí a poznává, že mládí je již ztracené. V samotném závěru zvolání: „ Hynku! - Viléme!! - Jarmilo!!!“

Doba a místo děje: je zde opěvováno krása české země ( zřejmě okolí Máchova jezera)

Obsah: Vilém, obávaný loupežník, je odsouzen za otcovraždu, neboť zabil svého soka v lásce, aniž tušil, že je to jeho otec. Vilém sedí v žaláři a přemýšlí nad svým osudem. Vinu nedává sobě, nýbrž otci a společnosti. Ráno je odveden na pahorek, popraven, jeho tělo je rozlámáno v kole a vystaveno pro výstrahu ostatním. Tomuto příběhu předchází v 1. zpěvu scéna, v níž Jarmila marně čeká za májového večera na Viléma, dozvídá se o jeho osudu a poté páchá sebevraždu skokem do jezera. V závěrečném zpěvu přichází na místo popravy poutník Hynek (představující samotného Máchu), kterého zasáhne, když uvidí kostlivce v kole a ztotožňuje se s Vilémem.

Ukázka:

EXPOZICE – Byl pozdní večer, první máj

KOLIZE – Zpráva od plavce

KRIZE – Vilém zabije otce

PERIPETIE – Poprava

KATASTROFA – Zemře nejen otec, ale i Vilém

Význam a základní otázky Máchovy osobnosti

• ostrá kritika tehdejší společnosti (rozvrácená rodina, bezcitnost v mezilidských vztazích, lhostejnost k osudu člověka)

• podobnost: J.Sorel před soudem

• kontrast: obraz krásné májové přírody

• kritika náboženství a boha, který připustil nevinnou a zbytečnou smrt dvou mladých lidí

• příběh přerůstá v tragédii obecně lidskou

• marná vzpoura proti osudu

• NICOTA ← smrt, touha X skutečnost, plynutí času X Země jako jediná jistota

• touha po volnosti v nesvobodném světě („Dalekáť cesta má! Marné volání!!)

Josef Kajetán Tyl

(1808 – 1856)

• narozen v Kutné Hoře jako syn vojenského hudebníka-krejčího

• studuje v Praze, H.Králové, kde působil Klicpera (bydlí u něho, posluhuje mu → živobytí zdarma)

• od té doby láska k divadlu

• filozofii nedokončil a odešel s kočovnou společností (2 roky s ní hraje)

• potom se stává úředníkem vojenské správy

• od roku 1842 řídí česká představení ve Stavovském divadle (vedlejší scéna v růžové ulici)

• od roku 1846 – 1852 působí jako dramaturg českých představení (ve Stavovském divadle)

• po porážce revoluce v roce 1848 žije ve stísněných poměrech společenských i rodinných, živí se novinařinou, psaním, je nucen opustit Prahu a vstupuje opět do kočovné herecké společnosti (cenzura)

• umírá v Plzni, kde je pochován

• 1834 – 1837 zakládá svoje vlastní Kajetánské divadlo – ředitel

• příklad romantického sentimentálního pojetí literatury

• časově patří do romantismu, charakterem tvorby do národního obrození (didaktatická stránka = výchova, důraz na jazyk, vlastenectví)

• schází individualita – vytýkána lacinost, povrchnost, snaha přiblížit se požadavkům primitivního obecenstva, přehnaná snaha výchovávat

• vytýkali mu to: K.H.Borovský, K.H.Mácha, mladá generace (→ škodlivá tvorba)