rozbory děl ke zk.

Kompozice díla : Kytice vyniká její důmyslně vymyšlenou kompozicí. Balady ve sbírce korespondují na základě shodných znaků – první s poslední, druhá s předposlední, třetí s před-předposlední atd. Děj se odehrává ve venkovském prostředí. Převažuje vyprávěcí postup, ale vyskytuje se i popisný. Účelová kompoziční skladba.

Zrcadlově protilehlé básně

Kytice – Věštkyně: Matka převtělená do mateřídoušky na svém hrobě podává naději lidem milujícím svou vlast (sirotkům), víru v lepší budoucnost podobně, jako báseň Věštkyně.

Polednice – Vodník: Zásah nadpřirozených bytostí, vztah matky ke svému dítěti, vina a trest.

Poklad – Dceřina kletba: Řeší mravní narušení vztahu mezi matkou a dítětem. V obou případech přijde matka o své malé dítě.

Svatební košile – Vrba: Řeší přeměnu člověka, ve Svatební košili přeměna milence v obživlou mrtvolu, Vrba zobrazuje přeměnu ženy ve Vrbu.

Zlatý kolovrat – Záhořovo lože : Kladou shodný důraz na vinu, pokání a vykoupení.

Štědrý den – Holoubek: Sledují propojení kontrastních motivů štěstí a smutku, lásky a smrti.

Hlavní myšlenka : Boj člověka s přírodou, víra v nadpřirozené síly, základní vztahy mezi lidmi (neposlušnost – Polednice, vražda – Vodník, péče o dítě – Poklad), zvláště vztah matky a dítěte. Motiv viny a trestu, osudovost – trest za vinu je nevyhnutelný.

Poklad :

Legenda vypravuje o matce s dítětem, která nachází v zemi poklad, odkládá dítě, aby vynesla poklad, ale když se vrací, jeskyně je zavřená a zlato, které si odnesla se proměnilo v kamení. Matka trpí a lituje svého činu. Za rok opět nachází jeskyni otevřenou a v ní poklad i svoje dosud zdravé dítě. Matka je šťastná, bere rychle dítě a běží s ním domů. Pokladu už si

Ukázka : Motiv viny a trestu (zde dobrý konec)

A hle, stříbro matka nese!
Dítě se tu na ni třese:
"Mama!" volá, "mama, mama!"
chytajíc ji ručinkama.
"Mlč, synáčku, mlč, mlč, hochu,
počkej tuto jenom trochu,
hned tu bude zase mama!"

Erben X Mácha – rozdíl v životních osudech a povahách

• Mácha: nevyrovnaný, hledající, tápající, žijící z hodiny na hodinu

• Erben: člověk, který je neustále stíhán nemocemi, chudobou, seriozní, využívá lidovou slovesnost v obzoru evropských romantických tendencí 18. století, snaží se vyjádřit charakter a duch českého národa, etnický základ, nepíše ohlasovou poezii, ale umělecky přepracovává původní texty, do kterých včleňuje prostředky lid. Slovesnosti.

• Mácha, Erben – generační souputníci. Máj – kritické ohlasy, provokuje samotný příběh (otcovrah, poprava, tělo rozmlámán o v kole, dívka svedena otcem svého milého, hlavní hrdila loupežník. “Padání do temnoty” – takovéto naladění poezie bylo provokativní. J. K. Tyl – vyčítal tomuto dílu, že nic přívětivého nenabízí, Tyl ve svém díle Máchu paroduje. Ale není Pravda že by Máj nic přívětivého nenabízel – v 1. A 3. Zpěvu Mácha opěvuje krásnou májovou přírodu.

• Erben reagoval na Máj velice intenzivně, ve 30. letech se věnoval sběratelské činnosti. 1936 – začal past Záhořovo lože – do Kytice žándrově nezapadá. Poutník se 40 let kaje – 40 let mužská zralost (mojžíšovi bylo take 40 let, když vyvedl Židy z Egypta). Těsná blízkost s Májem, hl. Hrdina take loupežník. Mácha nenabízí vychodisko – smrt (Nikdy, nikde, žádný cíl, Hvězda padá, ale nedopadne – věčné padání (tato atmosféra provází celý 2. Zpěv). Vilémova smrt – příroda se těší, že příjmě mrtvé tělo, krev se vsákne do země. Přije tí tělo do koloběhu přírody. Touha pojednotě – Vilémovo tělo stale po 7. Letech na kole a né v zemi. Vilém směřuje k věčnému cíli ale není mu to dopřáto. Otevřený konec, čtenář je neuspokojený. Zatímco Erben nabízí pokání a možné odpuštění.