Paní_z_moře_-_INSCENACNI-VERZE-26.1.

nás všechny. 

LYNGS T R A N D Jistě, vřelý dík. Ani nevíte, jak rád. (Neodejde) 

HILDA (polohlasem)Blbečku!  

BOLETA (tiše) Hildo! – Holka jedna nevychovaná! Zbláznila ses?  

HILDA Pch – na tom mi tak asi záleží! 

BOLETA (ve zvuku se ozvou racci) Táta jde. 

Wangelova hra s děvčaty na schovávanou. Boleta s Hildou se na otce navěsí. 

Lyngstrand se schová za deštník u portálu. 

WA N G E L Tak, děvenky, už mě tady zase máte. 

BOLETA To je prima, že už jsi tu. 

HILDA Už jsi to vyřídil pro dnešek všecko, tati? 

WA N G E L Ale kdepak, ještě budu mít nějaké papírování, ale to až později. –  

HILDA Tati, tak se přece trochu rozhlídni. 

WA N G E L (se podívá ) Vždyť já vidím, holčičko. – Úplně jak na slavnosti. 

BOLETA Viď, že jsme to pěkně uspořádaly? 

WA N G E L Jen co je pravda. – Jsme – jsme tady v domě sami? 

HILDA Jo, ona šla... 

BOLETA (ji honem přeruší) Matka se šla vykoupat. 

WA N G E L (trochu váhavě) Poslyšte, holčičky – vy tu vlajku chcete nechat 

vztyčenou celý den? 

8 

HILDA Ale tati – jasně, to vůbec neváhej! 

WA N G E L Hm. Ano. Tedy – rozumíte… 

Hilda s Boletou trucovitě poodstoupí. 

BOLETA Copak nechápeš, že jsme to udělaly na počest pana Arnholma? Pan 

učitel! Takový dobrý přítel a přijde k tobě poprvé na návštěvu…Po tolika letech! 

HILDA Představ si, tati – Boletin soukromý domácí učitel! 

WA N G E L (se slabě usměje) Vy potvůrky jedny... No bože – vždyť ono je to 

nakonec vlastně docela přirozené, že takhle vzpomínáme na tu, která už není