Paní_z_moře_-_INSCENACNI-VERZE-26.1.

snad... 

E L I DA Úplně zbytečně. Pověděla jsem mu jenom – podle pravdy – že jsem tě 

měla moc ráda a že jsi byl ten nejvěrnější a nejlepší přítel, jakého jsem tam 

měla. 

ARNHOLM Za to jsem vám vděčný. Ale poslyšte – proč jste mi ani jednou 

nenapsala, když jsem odjel? 

E L I DA Znamenalo by to jako – oživovat něco trapného, aspoň mně to tak 

připadalo. 

ARNHOLM Hm... No, to máte možná pravdu. 

E L I DA Ale proč jste nenapsal vy? 

ARNHOLM (se na ni podívá a trochu káravě se usměje) Já? Udělat první krok? 

Upadnout třeba v podezření, že chci znovu s něčím začínat? Když už jste mě 

jednou odmítla? A jak. 

14 

E L I DA Ano – vlastně to taky chápu. – A o žádné jiné jste už od té doby 

neuvažoval? 

ARNHOLM Nikdy. Zůstal jsem věrný vzpomínkám. 

E L I DA (obejmou se) Ale jděte! Staré smutné vzpomínky pusťte z hlavy. 

Myslím, že byste se měl radši snažit, abyste se šťastně oženil. 

ARNHOLM Je to hrůza, ale nezapomeňte, že už mám sedmatřicítku za sebou. 

E L I DA O důvod víc, abyste si pospíšil. (Brání se Arnholmovi, který po ni 
vyjede.)  Víte, milý příteli, povím vám něco, co bych ze sebe tenkrát nedostala 
za nic na světě. 

ARNHOLM Copak? 

ELIDA Když jste udělal ten marný krok, jak jste před chvílí říkal, tak jsem vám 
nemohla odpovědět jinak, než jsem odpověděla. Tenkrát jsem byla celým 
srdcem někde úplně jinde. 

ARNHOLM Ale to je nesmysl! Tenkrát jste přece Dr. Wangela ještě snad ani 
neznala. 

ELIDA Já nemluvím o něm. 

ARNHOLM Že ne?  

ELIDA Když ono to bylo všecko tak zoufale zmatené a nesmyslné.