Paní_z_moře_-_INSCENACNI-VERZE-26.1.

dílo. Přímo vám tu nevěrnou námořníkovu ženu vidím před sebou. A toho 

mstitele taky, utonul, a přesto se vrací domů z moře.  Vidím je oba, jako živé. 

E L I DA Připadá mi, že se v tom horku úplně dusím.  

LYNGS T R A N D Já už spíš asi půjdu. Přišel jsem vlastně jen na chvilku, 

blahopřát k těm narozeninám. 

E L I DA Jak si přejete.(Podává mu ruku.) Tak na shledanou – a díky za 

květiny. 

(Lyngstrand odejde se slovy Gratulerer! Hilda s Boletou pryč z terasy.) 

ARNHOLM (jde k Elidě) Vidím, že vás to nějak zasáhlo do srdce, milá paní 

Wangelová. 

E L I DA Ano, dalo by se to tak říct, i když... 

20 

ARNHOLM Ale vždyť s tím jste musela přece počítat. 

E L I DA Počítat s tím, že by se někdo mohl vrátit...! 

ARNHOLM No prosím, a já jsem myslel... 

E L I DA Co jste myslel? 

ARNHOLM Pochopitelně jsem myslel, že se jen tak tváříte. Že ve skutečnosti 

se trápíte kvůli tomu, co jste tady náhodou zjistila – že se v rodině tajně, za 

vašimi zády, něco oslavuje. Že váš muž a jeho děti ve vzpomínkách žijí život, na 

kterém vy nemáte žádný podíl. 

E L I DA Ale ne, to ne. S tím se nedá nic dělat. Já přece nemám právo chtít 

svého muže jen a jen pro sebe. 

ARNHOLM A to já bych zase řekl, že musíte mít. 

E L I DA Ano. Jenže já právě nemám. Vždyť já sama přece taky žiju v něčem – 

na čem oni nemají účast. 

ARNHOLM Vy – vy nemáte ráda svého muže! 

E L I DAAle ano, ano – naučila jsem se mít ho ráda z celého srdce! A právě