Paní_z_moře_-_INSCENACNI-VERZE-26.1.

E L I DA A ták, ty myslíš, že to byl – Arnholm.

WA N G E L Jistě – nebo snad ne?

E L I DA Ne.

WA N G E L Že ne? No tak to se přiznám, že na to je můj rozum krátký.

E L I DA Pamatuješ, jak tenkrát pozdě na podzim přijela do Skjoldviku velká 

americká loď? 

WA N G E L Tam přece jednou ráno našli kapitána v kajutě zavražděného. Sám 

jsem ho pitval. Zabil ho ten druhý kormidelník.

27 

E L I DA To se neví! Nic se tenkrát nezjistilo.– Eriku – právě s tím druhým 

kormidelníkem jsem – byla zasnoubená. (vyjdou z domu)

WA N G E L Co to povídáš?! 

E L I DA Ano – je to tak. On to byl. V dopisech se podepisoval Alfréd 

Johanson. Narodil se ve Finsku. A pak se přestěhoval sem, ještě jako dítě – 

myslím, že s otcem.Brzy se dal na moře. Jezdil na zaoceánských lodích.A 

hodně jsme  spolu  mluvili.

WA N G E L A o čem jste  mluvili?

E L I DA  O moři.

WA N G E L Á...! Tak o moři? (zpět do domu, zatáhne závěsy)

E L I DA O vichru a bezvětří. O temných nocích na moři. O moři za jiskřivých 

slunečných dnů jsme také mluvili. Ale nejvíc ze všeho jsme mluvili o velrybách 

a o delfínech a o tuleních, jak se v poledne vyhřívají na skaliskách. A také jsme 

mluvili o raccích, o orlech a o všech možných mořských ptácích. – A představ si 

– není to zvláštní? – když jsme mluvili o něčem takovém, připadalo mi, jako by 

mořská zvířata i mořští ptáci byli jeho příbuzní.

WA N G E L (vyjde) A ty...?

E L I DA Ano, bylo mi, jako bych se i já sama stávala jejich příbuznou.