Paní_z_moře_-_INSCENACNI-VERZE-26.1.

Kdepak, nám musí hezky stačit život v našem kapřím rybníčku. (pocákají 

Lyngstranda, odejde s Hildou)

ARNHOLM Povězte mi, milá Boletko – když tady tak trávíte život doma – 

netoužíte třeba po něčem, myslím po něčem určitém?

BOLETA Třeba ano.

ARNHOLM A po čempak asi tak? Po čem od rána do večera toužíte?

BOLETA Hlavně dostat se odtud.

ARNHOLM Takže především po tom?

BOLETA Ano. A pak taky bych se chtěla ještě něco naučit. O všem se něco 

dozvědět.

33 

ARNHOLM Když jsme se spolu učili, říkával váš otec často, že vás dá 

studovat.

BOLETA Jo jo, chudák tatínek – ten toho říká. Ale když dojde k věci, tak... On 

holt tatínek není jaksepatří energický.

ARNHOLM To opravdu není. Ale promluvila jste si s ním o tom vůbec někdy?

BOLETA  On nemá otec čas myslet na mě a na mou budoucnost. A chuť do 

toho taky dvakrát nemá. Takové věci on nejradši odstrkuje od sebe, jak to jen 

trochu jde. To víte, je celý posedlý Elidou...(Elida vyjde ze sprchy, do domu)

ARNHOLM Prosím?

BOLETA Chci říct, že s mou nevlastní matkou... (Zarazí se.) Otec s matkou 

mají svých starostí dost, víte?

ARNHOLM Aha …

BOLETA Když ještě byla maminka, tak všechno běželo jako na drátku – a na to 

ona není. To je takových věcí, co ona vůbec nevidí. Anebo možná nechce vidět 

– anebo je jí to jedno. Vlastně ani nevím, jak to je. No, tatínek chce kolem sebe 

vidět pořád veselé tváře. Tady v domě musí být slunce a radost, říká vždycky. A 

já mám takovou obavu, že jí proto často dává léky, které jí natrvalo asi 

neprospívají.

ARNHOLM Myslíte?

ARNHOLM Víte co, Boletko – musíme si spolu o těchhle věcech promluvit