Paní_z_moře_-_INSCENACNI-VERZE-26.1.

stejné oči jako každé jiné normální dítě.

E L I DA Ba ne, neměl! Jak to, žes to neviděl! Vždyť měnily barvu podle vody. 

Když byl fjord klidný a svítilo na něj slunce, byly oči stejné. A v bouři taky. – 

Ach bože,  já jsem to viděla, já ano, i když ty ne.

31 

WA N G E L (shovívavě) Hm – no tak dobře. Ale i kdyby to tak bylo? Tak co?

E L I DA Já už jsem takové oči předtím jednou viděla.

WA N G E L Kdy? A kde...?

E L I DA Na Ostrém mysu. Před deseti léty.

WA N G E L Cože...!

E L I DA Chlapec měl oči toho cizího člověka.

WA N G E L (vykřikne) Elido...!

E L I DA Teď už snad chápeš, proč už nikdy nechci – proč už nikdy nebudu mít 

odvahu žít s tebou jako tvoje žena!! 

(prchá do sprchy)

WA N G E L Elido – Elido! (do domu) 

Ballested pryč plátno. 

32 

T Ř E T Í D Ě J S T VÍ 

Na druhý den ráno. 

(Točna. Stůl a dvě židle. Boleta do bazénku. Následuje ji Arnholm. Lyngstrand. 

Hilda s kazeťákem.) 

ARNHOLM A co vy tady tak sama, Boletko?

BOLETA To já tak většinou bývám. Připadá mi, že žijeme jak ti kapři tady v 

rybníce. Mořský f jord mají na dosah, honí se tam velká, divoká hejna ryb – 

jenže o tom ty chudinky krotké domácké rybičky nemají ani tušení. A nikdy se 

tam nedostanou.

ARNHOLM Mám takový dojem, že by se jim moc dobře nevedlo, kdyby se 

tam dostaly.

BOLETA A to já zase myslím, že horší by to rozhodně nebylo. Co je nám 

platné, že se tady velký cizí svět na chvíli zastaví na cestě na sever za půlnočním 

sluncem? My se tam nedostaneme. My žádné půlnoční slunce, nikdy neuvidíme.