Paní_z_moře_-_INSCENACNI-VERZE-26.1.

podrobněji.

BOLETA Ale co, vždyť to stejně nemá smysl. Já už jsem asi jednou stvořená k 

tomu, abych zůstala tady v kapřím rybníčku.

ARNHOLM Ale vůbec ne. Záleží jen a jen na vás.

BOLETA (ožije) Opravdu?!

ARNHOLM Jistě, mně můžete věřit. Všecko je to úplně a naprosto ve vašich 

vlastních rukou.

BOLETA Jé, kdybych tak doopravdy...! Přimluvíte se za mě u otce?

34 

ARNHOLM To taky. Ale především a hlavně si hezky otevřeně a bez okolků 

promluvím s vámi, milá Boletko. (skotačí v bazénku) 

(Elida. Podivně veselá. Droga asi nějaká v ní tepe.) 

E L I DA Zase je mi tak ohromně dobře! Mám pocit nevýslovného štěstí! 

Takového bezpečí! Takového bezpečí... (Podívá se vlevo) Co je to za velkou 

loď, jak tamhle připlouvá?

BOLETA (vyleze z bazénku) To bude ta anglická.

ARNHOLM (rovněž z bazénku)Zastavuje u velké bóje. To tady staví často?

BOLETA Jen na půl hodiny.  Pak jede hlouběji do fjordu. 

ELIDA A pak zase ven – zítra. Na otevřené moře. Představte si – moct tak jet 

s ní! To kdybych mohla! Já myslím, že kdyby si lidi od samého počátku zvykli 

žít na moři – možná dokonce v moři – byli bychom teď mnohem dokonalejší, 

než jsme. Lepší a šťastnější. 

ARNHOLM Jenže jednou provždy jsme se dali špatnou cestou a stali se z nás 

pozemští tvorové, namísto tvorů mořských. Teď už to sotva napravíme. 

ELIDA To je pravda. Hodně smutná pravda. A víte, že si myslím, že lidi něco 

takového tuší. Že to s sebou nesou životem jako nějakou tajenou lítost a žal.  

BOLETA Neměla by sis teď připouštět takové smutné myšlenky... Vždyť jsi 

zrovna byla taková veselá a plná života...