Paní_z_moře_-_INSCENACNI-VERZE-26.1.

WA N G E L Hm. – A pak ses s ním tedy zasnoubila?

E L I DA Ano. Přikázal mi to.

WA N G E L Přikázal? Copak jsi neměla svou vlastní vůli?

E L I DA Když byl nablízku on, tak ne. 

WA N G E L Scházeli jste se často?

E L I DA Ne, moc často ne. Jednou byl u nás, přišel si prohlédnout maják.  

No, a pak mi pověděl, že v noci zabil kapitána.

WA N G E L Takže on ti to sám řekl! Takhle přímo!

E L I DA Ano. Ale bylo to prý spravedlivé a správné.

WA N G E L Spravedlivé a správné? A proč ho tedy ubodal?

28 

E L I DA Nevím.

WA N G E L Jen tak?

E L I DA Mě vůbec nenapadlo, že bych mu mohla nevěřit. (sundá si prstýnek, 

dá ho Wangelovi) On vyndal z kapsy kroužek na klíče a stáhl si z prstu prsten – 

ano, nosil prsten. A ode mě si vzal taky prstýnek, co jsem měla na ruce. Oba je 

pak navlékl na ten kroužek. A pak jsme se spolu oddali moři.

WA N G E L Oddali...?

E L I DA Ano, oddali. A pak se rozmáchl a vší silou hodil kroužek s prsteny jak 

nejdál dovedl, až do hloubky.

WA N G E L Ten člověk nad tebou má moc, moc, Elido?!

E L I DA Ano, to ano. Strašný člověk.

WA N G E L Ale teď už na to nesmíš myslet. (do domu pro prášky) Nikdy! Slib 

mi to, Eli, miláčku, srdce moje! Zkusíme to teď s novou léčbou. Čerstvější 

vzduch než tady kolem fjordu. Silný, prosycený solí, pořádný mořský vítr, viď? 

Co říkáš?

E L I DA Mně to nepomůže. Cítím to úplně jasně – 

WANGEL S tím už je přece dávno konec.

E L I DA Ne, Eriku – není s tím konec! A mám strach, že s tím nikdy konec