Paní_z_moře_-_INSCENACNI-VERZE-26.1.

proto je to tak hrozné – tak nevysvětlitelné – a naprosto nemyslitelné...! 

ARNHOLM Tak, a teď mi upřímně a otevřeně svěříte, co vás trápí! Viďte, paní 

Wangelová?   

E L I DA Nemůžu, milý příteli. Aspoň teď ne. Možná později. 

BOLETA Táta jde.  

(Z domu vyjde doktor Wangel, s Hildou a Boletou.) 

WA N G E L Tak prosím, panstvo! Tady mě máte, jsem volný jako pták! A 

hned to zapijeme něčím ledovým. 

E L I DA Počkej chviličku.  

HILDA No ne! Takové krásné květiny. Kdepaks je dostala? 

E L I DA Přinesl mi je pan sochař Lyngstrand, Hildičko. 

HILDA (se zarazí) Lyngstrand? 

21 

BOLETA Lyngstrand tady byl? Už zase? 

E L I DA (se pousměje) Ano. Pan sochař Lyngstrand tady byl a přinesl tyhle 

květiny k narozeninám, víš? 

BOLETA (se úkosem podívá na Hildu) Hm...! 

HILDA (zamumlá)Blbeček! 

WA N G E L (v trapných rozpacích, Elidě) No... Tedy, víš... Musím ti říct, Eli, 

srdce moje... 

E L I DA (ho přeruší) Tak pojďte, holky! Dáme ty moje kytky do vody k těm 

ostatním.  

(rituál k bazénku) 

Elida s Wangelem stranou 

WA N G E L Díky – díky! Upřímně ti za tohle děkuju, Elido! 

E L I DA Prosím tě – proč bych i já neměla oslavit – maminčiny narozeniny! 

(začne se fenovat – změna hudby – všichni rock and roll do domu) 

22 

DRUHÉ DĚJSTVÍ 

(Tanec. Mejdan. Točna.) 

Boleta s Hildou s parukami. 

BOLETA Prosím tě, proč se Lyngstrandovi tak směješ?

HILDA Protože se mi hnusí, jak tancuje. No – podívej se na něho, jak se plouží.  

BOLETA Ale jdi, vždyť víš, jak je na tom mizerně.

HILDA Myslíš, že je to hodně vážné?