Paní_z_moře_-_INSCENACNI-VERZE-26.1.

neviděl. – Hu – tady je příšerně vedro a dusno! Kdyby to tady aspoň trošku 

profukovalo.  

ARNHOLM Mně tedy připadá, že to tu fouká docela svěže. 

E L I DA No, to víte, jste zvyklý na ten stojatý vzduch v hlavním městě. Tam 

prý to je v létě k nevydržení. 

WA N G E L Tak, Elido, teď budeš muset našeho vzácného hosta bavit chvíli 

sama. 

E L I DA Máš práci? 

WA N G E L Ano, musím jít na chvíli úřadovat. A taky se musím trochu 

převléct. Ale nebude to dlouho trvat... 

ARNHOLM Jen žádný spěch, pane doktore. My už si s vaší paní budeme umět 

zkrátit dlouhou chvíli. 

WA N G E L (přikývne) Jistě, jistě – to bych řekl. No – takže zatím na viděnou. 

12 

(Wangel odejde . Hilda s Boletou špehují z domu.) 

E L I DA (po chvíli ticha, posadí se na zem) Co říkáte, sedí se tu pěkně, viďte? 

ARNHOLM (též se posadí) Mně se tu sedí dobře. 

E L I DA Tomuhle koutku se říká můj koutek. Dala jsem ho totiž postavit já. 

Nebo spíš manžel – pro mě. 

ARNHOLM A tady sedáváte? 

E L I DA Trávím tady většinu dne. 

ARNHOLM Asi s děvčátky? 

E L I DA Ne. Děvčátka – tak ty bývají radši na terase. 

ARNHOLM A doktor Wangel? 

E L I DA No, ten tak přechází. Chvíli je tady u mě, chvíli zase tam, u dětí. 

ARNHOLM To je vaše přání, aby to bylo takhle zařízené? 

E L I DA Myslím, že jsou s tím všichni takhle nejspokojenější. I mluvit spolu 

můžeme – když nám občas připadne, že si máme co říct. 

ARNHOLM (vstane) Když se naše cesty naposled zkřížily – myslím tam u vás,