Paní_z_moře_-_INSCENACNI-VERZE-26.1.

ve Skjoldviku – hm, no, to už je stará historie, už je to dávno... 

E L I DA Dobrých deset let to bude. 

ARNHOLM Ano, tak nějak. Ale když si na vás vzpomenu, tam na tom 

majáku...! Pohanka – jak vám říkal starý farář, protože vám otec dal – aspoň on 

to říkal – jméno lodi, a ne křesťanské, lidské jméno... 

E L I DA Ano – tak co? 

ARNHOLM Tak bych se rozhodně býval nenadál, že vás uvidím tady, a jako 

paní Wangelovou. 

E L I DA Ne, tenkrát ještě Erik nebyl přece... Tenkrát žila ještě první matka 

obou děvčat. Tedy jejich skutečná matka... 

ARNHOLM Jistě. Jistě. Ale i kdyby to tak nebylo... I kdyby býval tenkrát 

volný jako pták – stejně by mě nikdy nenapadlo, že to dopadne takhle. 

13 

E L I DA Mě taky ne.  

ARNHOLM Doktor Wangel je přece tak hodný. Tak čestný. Ke každému tak 

hluboce dobrý a laskavý... 

E L I DA (vřele a srdečně) Ano, to je! 

ARNHOLM ...ale připadá mi, že musí být úplně jiný než vy. 

E L I DA To máte pravdu. To tedy je. 

ARNHOLM No, ale jak k tomu tedy prosím vás došlo?! Jak k tomu došlo? 

E L I DA Ne, ne. Neptejte se mě na to. Nedovedla bych vám tyhle věci 

vysvětlit. A i kdybych dovedla, nebylo by ve vašich silách pochopit z toho, ani 

co by se za nehet vešlo. 

ARNHOLM Hm... (Trochu tišeji.) Svěřila jsi někdy svému muži – něco o mně? 

Myslím samozřejmě ten marný krok – ke kterému jsem se jednou dal strhnout. 

E L I DA Ne. Co tě napadá! Ani slovem jsem se mu nezmínila o – o tom, na co 

narážíš. 

ARNHOLM To jsem rád. Protože mě tak trochu jako by tížilo pomyšlení, že