zakladni_pojmy_-INSC_I

• dramatické dílo může subjektivně existovat jedině jako vjem, jejž máme z nějakého skutečného, reálného pozorování

• dramatické dílo skládá se ze dvou současných, nerozlučných a názorných složek r ů z n o r o d ý ch, totiž z viditelné (optické) a slyšitelné (akustické). = Odlišení dramatického umění (tj. soubor dramatických děl) od umění s jedinou složkou buď jen optickou (umění výtvarná) nebo jen akustickou (básnictví a hudba) Nutnou existenční podmínkou dramatického díla je s k u t e č n é (reálné) jeho provozování. = Odlišení dramatického umění od básnictví a hudby, kde může existovat dílo nejen jako vjem, daný reálným provozováním, nýbrž i jako pouhá představa na podkladě čteného textu slovního a hudebního

• dramatické dílo = dílo časové; probíhá v reálném čase, přijímá jeho vlastnosti, především jeho pomíjejícnost;

• podstata dramatického umění – spojení několika umělecky rovnocenných umění

• pojem „umění scénického“ jako třetího ve spolku umění a pro dramatické umění typického: a) scénika + poezie = drama mluvené (činohra)

b) scénika + hudba = pantomima

c) spojení všech tří = drama hudební (zpěvohra)

d) poezie + hudba = hudba vokální (melodram)

• rozebírá 3 podmínky jejich jednoty – jednotu obsahovou, časového průběhu, náladovou

• syntetická teorie – zastává názor o rovnosti všech umění v dramatickém díle se spojujících; = každé umění (vyjma herecké) musí ze své samostatné osobitosti něco slevit, aby nepoškodilo dramatičnost celku

• dramatické dílo – časově proměnlivé, nicméně jsou v něm 2 relativní konstanty: a) osoby dramatu – viditelný zjev, slyšitelný projev = důkazy konstantnosti; to, co je na nich proměnlivého – chování, činy, mluva, hlasový projev = děj dramatu; b) místo dramatu – chybí mu plynulost změny jako u herců

• jednání – názorná akce osoby, jež má působit a působí na osobu jinou

• dramatický děj – vzniká jednáním osob vespolek

• dramatická osoba – jedná vůči osobám jiným; to, co vnímáme - herec

• dramatické dílo – musí obsahovat víc osob než jednu; je nutně dílem kolektivním; monodrama není žádným dramatem, druhou osobu by musela zastávat nějaká moc, síla a to ještě personifikovaná = hraniční případ dramatického díla

• herecká postava = vlastní dílo hercovo (to, co dělá herec); útvar fyziologického rázu

• oproti tomu dramatická postava = to, co slyší obecenstvo; útvar psychologického rázu

• herec – umělec představující myšlenou osobu sebou samým

• herectví – ústřední složka dramatického díla

• herecký výkon – má být nejen optický, ale i akustický; látkou herectví – živý člověk, herec sám; obsažena složka mluvní, scénická složka dramatického díla

• teorie analytická – dramatické dílo má být co možná dramatické ve smyslu estetického působení, má estetický účel

• princip stylizace – dramatické dílo jakožto dílo umělecké má být stylizováno ve všech svých složkách

• herecká postava – přímo dána jako úhrn řečí, které pronáší herec jako představitel určité dramatické osoby = úloha/role; její text musí charakterizovat dramatickou osobu jako individualitu

• herecká souhra – přímo dána jako úhrn řečí, jež pronášejí všichni herci, předvádějíce dramatický děj = celý text

• řeč nějaké osoby je jednáním, chce-li jí ta osoba působit na osobu jinou a působí-li jí = řeč dramatická

• dialog – základní forma dramatické řeči; řeč = duševní energie z jedné osoby vycházející a zasahující, zpravidla se zase vrací od 2. osoby k 1., či se odráží k osobám dalším

• dramatická osoba – pro obecenstvo dána jako soubor vjemů; dána zvnějšku něčím mimo nás

• dramatická situace – názorný vztah dramatických relací pro určitou chvíli (okamžik); to, co jí vyznačuje – počet osob v ní zúčastněných

• scénická situace – umístění herců, odpovídající mu vztahy dramatických osob pro určitou chvíli, po niž se nemění