zakladni_pojmy_-INSC_I

Dramatický prostor – základní vztahová struktura dramatu má prostorový charakter, tak lze chápat i jednotlivé situace, při čtení dramatického textu si představujeme vzájemné vztahy a prostorové vztahové konstelace ve hře; prostorová mizanscéna

Jevištní akce má evokovat jevištní vztahy v prostoru dramatickém. Prostor dramatu není nikdy docela objektivní. Důležité je, jak postavy prostor vnímají, jak je vnitřně strukturován, což je otázka mizanscény. (Hamlet nemá popis Elsinoru, ale dostáváme o něm představu prazvláštního místa, je tam noc, prostor je lehce nepřehledný – závěsy, dveře, labyrint – dojem, který získáme, není objektivní otázka dějiště, ale jak je prostor vnímán konkrétně Hamletem)

Prostor existuje pro postavy, jde s postavami, postava nemůže fungovat mimo čas a prostor. V mnoha dramatech je důležité, jakým způsobem se prostor odráží do atmosféry hry. (noční a denní scény Rome a Julie – emocionální atmosféra.)

Kde se to odehrává, je relativně banální záležitost. Moderní drama – zajímá nás vnitřní kvalita toho prostoru, jaký význam má to místo pro ty postavy, jaké jsou ty vztahy, jakým způsobem ten prostor rozmnožuje ty mizanscény, umožňuje rozvíjet dramatické jednání.

emocionální nebo objektivizující popisy prostoru, prostor funguje s postavami

Dramatický prostor je fiktivní (nejen vizuální, zvukový, ale i textový), různě jej lze strukturovat. Dramatický prostor se dá rozšiřovat různými směry: nahoru i dolů a do stran, i směrem do diváků. Dá se rozšiřovat „do nekonečna“ (do celého vesmíru, naší představivosti nic nebrání). Fiktivní dramatický prostor se promítá na prostor divadelní, ale neznamená to, že tam musí probíhat nějaká akce.

Na rozdíl od prostoru jevištního, který má jistá fyzická omezení (velikost, scéna …), který je uzavřený, má hranici.

Čas dramatu je limitován tím, že představení trvá konkrétní dobu, ale čas příběhu se může rozvíjet do nekonečna různými směry a může se komplikovat.

Dvě základní polohy struktury dramatického prostoru:

• tendence prostor uzavírat, sjednocovat, koncentrovat (antika, klasicistní drama)

• prostor segmentovat, fragmentarizovat (ignorace jednot - středověké drama, Shakespeare, romantické drama …)

moderní drama:

• fiktivní prostor se dá strukturovat (paralelní scény – jako středověká mansionová scéna –konkretizace dějišť a neurčitá otevřená plocha, kde se mohou postavy míjet a potkávat + simultánnost dějišť

• paralelní prostory (francouzské experimentální hry) – na jevišti rozdělené barevné plochy, montáže časových vrstev a poloh vedle sebe, vnitřní kvalita prostoru promítaná do jevištního prostoru

• montáž (Stoppardova Arkádie), prolínání dvou paralelních prostorů, jevištní prostor hraje dva různé dramatické prostory

Čas a prostor