zakladni_pojmy_-INSC_I

Divadelní prostor:

Dnes nahrazuje pojem divadlo, či místo, kde se hraje

Prostor, kde se setkávají herci a diváci během představení – charakterizuje se jako divadelní vztah těchto dvou skupin

Je to zároveň i místo, kde se diváci vyskytují např. při přestávce ( = divácký prostor)

Dp je tvořen několika jednotlivými prostory

Divadelní prostor se mění postupem času – od antického divadla, amfiteátrů, přes mansiony, kostely, náměstí, sály hospod, divadelní budovy různých podob (od barokního kukátkového jeviště, přes frontální jeviště až po různé původně nedivadelní (POZOR!! – DP se z nich stane hned když začne představení) prostory: továrny, školy, smetiště, tržiště...=>

Podle období, o kterém mluvíme – dnes např. Lidové divadlo Augusta Boala např. na tržišti, Welfare State theatre na smetišti, Jerome Savary cirkus atd.

Divadelní prostor v těchto případech specificky ovlivňuje atmosféru díla

Dramatický prostor:

Opak prostoru divadelního

Je součástí dramatického díla a čtenář si ho vizualizuje ve chvíli kdy ho čte / divák ve chvíli kdy to vidí...

Je třeba ho vytvořit, abychom měli rámec pro jednání postav

To jak vypadá dramatický prostor si představujeme na základě scénických poznámek a časoprostorových údajů uvnitř monologu = > každý divák má tedy vlastní představu o podobě dramatického prostoru

Jeho podobu vyvozujeme z autorových informací a z vlastní představivosti

Individuální představy o dramatickém prostoru ovlivňují režii i scénografii

Dramatický text

Drama je druhem literatury (Veltruský)

Drama je druh slovesné tvorby, která je součástí dialogu a která je předurčená k scénické realizaci, tzn. má být inscenována. Zobrazuje postavy a jejich jednání, případně další související okolnosti. Jádrem je dramatická situace. Drama je řazeno (vedle prózy a poezie) mezi literární druhy, ale také mezi žánry literatury (vedle epiky a lyriky).

Text dramatu je soubor přímých řečí neboli promluv jednajících postav (hlavní text) a ostatního textu, především scénických poznámek. Může být psáno veršem, prózou i kombinovaně. Promluvy obvykle dominují, jsou rozhodující částí.

Dramatický text je pouhým předpokladem budoucího divadelního představení

Replika = promluva reagující na promluvu těsně předcházející. (Pavlovský)

Promluva = písemně kodifikovaný verbální projev jedné postavy

Prefix = vedlejší text, jméno uvozující promluvu

Scénář:

Z italského scenario = sled výstupů, např. v CDA

Písemná opora pro budoucí jednání (např. pro improvizování)

Může být detailní i pouze dílčí (tzv.bodový scénář)

Slovo scénář se používá i mimo divadlo (v politice – krizový scénář, epidemický scénář...)

Narozdíl od libreta nemá nic společného s hudbou, spíš s filmem

Jeho moderní divadelní variantou je vlastně režijní kniha